Jednou za útulného zimního večera se malá Hanka spolu s jejími rodiči rozhodli, že dnes budou připravovat jejich dům na příchod svátků radosti, na její oblíbené Vánoce. Tatínek se vydal pohledat zašantročené vánoční krabice, maminka nachystala sladké sušenky a ovoce a Hanka s jejím zrzavým kocourem Mourkem netrpělivě čekali před doutnajícím krbem. Hanka si v duchu prozpěvovala vánoční písničky, které se ve škole naučili.
Když táta přinesl všechny krabice, rodinka se shromáždila kolem všech těch krabic naplněných blikajícími světly, barevnými třpytivými koulemi a množstvím všelijakých ozdob, které mamka schovávala na půdě.
Opět nastal ten čas roku, který Hanka i všechny děti na světě tak moc milují – přicházejí Vánoce! Mrazivý prosincový vzduch zdobil okna různorodými ledovými obrázky. Kromě poletujících vloček se vzduchem nesla vůně perníků či živého stromku. Maminky a babičky pekly dobroty a jejich dětičky si na ulici užívaly čerstvý sníh. A rodinka Šálků se pustila do zdobení s Hankou v čele!
Obývací pokoj rychle zaplnily nejen třpytky poletující z každé strany, ale hlavně radost a smích, když se rodina prohrabávala v zaprášených krabicích a odkrývala vzácné dekorace z minulých let. Hanka našla v jedné krabici legrační sobí uši, které si hned nasadila na hlavu.
„Jsem sob Rudolf!“ zvolala Hanka vesele a po obývacím pokoji začala honit svého zrzavého kocoura Mourka, který před ní utíkal jako o život. Maminka s tatínkem se jen smáli a sledovali svou dcerku, která kypěla štěstím. Maminka rozdělila úkoly, a kdo je splní, dostane za odměnu horké kakao. „To je odměna jako žádná jiná!“ řekla nadšeně Hanka.
„Táta ozdobí dům zvenku, kde dá světýlka. Hanka ozdobí stromeček a já se postarám o zbytek domu!“ zvolala maminka a každý se pustil do práce.
Tatínek se opatrně škrábal po střeše, kde věšel světýlka, zatímco maminka zdobila kuchyni a chodbu všelijakými dekoracemi. Ale malá Hanka a Mourek měli tu nejdůležitější úlohu! Ozdobit stromeček. Stromeček, pod který Ježíšek přinese letos spoustu dárků.
Hanka neváhala a pustila se do práce. Stromeček stál u krbu jako vysoký a zdatný pán, připravený na kouzlo ozdob, které si Hanka pro něj nachystala. Každé místo bylo speciálně ozdobeno. Hanka na každou větvičku opatrně zavěsila kouli. Našla nové i staré. Některé byly dokonce ze skla, jiné z plyše. Takové ozdoby věru ještě neviděla. Když se maminka vrátila z kuchyně, nevěřila vlastním očím. Její dcerka ozdobila stromek naprosto sama!
„Ty ozdoby jsem naposledy viděla u své babičky!“ řekla dojatě maminka své Hance. Ta hrdě stála s kocourem u stromku.
„Je krásný. Děkuji,“ řekla maminka a utřela si slzy. Ozdoby od její babičky zdobily jejich stromeček, který hrdě stál u krbu. Sice byl strakatý jako duha, ale byl to Hančin první stromeček. Maminka byla pyšná a dcerce podala za zásluhu horkou čokoládu.
Jednu si samozřejmě zasloužil i táta, který krásně ozdobil celý dům.
Rodinka Šálků se schoulila před krb u krásně zdobeného stromku, kde si spolu vychutnávali nejen horkou čokoládu, ale i vánoční pohádku. Maminka dcerce vyprávěla příběh o jejích Vánocích u babičky, kde spolu s ní vyráběla ty ozdoby, které Hanka pověsila na stromeček. Byly to chvíle, které si zapamatují. Hanka se nejvíce radovala ze svého duhového stromku a z toho, že mamince udělala radost. Samozřejmě se těšila i na dárky a na to, co na stromeček Ježíšek řekne, až jí donese dárky.
Hanka však věděla, že největší dárek je to, že jsou o Vánocích všichni spolu.
