Za kopci a údolími se nacházelo malé městečko, kde už paní zima se svou kouzelnou hůlkou začarovala celou krajinku do bílého šatu.
Městečko už, plné nadšení z krásné zimy, kypělo vánoční náladou. Veselý vánoční duch vymaloval každý roh ulice a dům zářivými odstíny červené, zelené či zlaté. Všechno se třpytilo a ozdobené stromky vykukovaly z oken. Jen stará paní Míla, kterou všichni ve vesnici znali jako tu nejlepší pekařku, byla jakási smutná.
Už dlouho byla sama a právě na Vánoce jí chyběly smích a radost. Doufala, že se to možná letos změní. Vánoce jsou přece kouzelný čas, plný klidu a radosti, když se zdálo, že vzduch nebyl jen mrazivý, ale že sám zářil radostí a očekáváním příchozích svátků.
V tomto skromném, ale radostném městě žil i mladý chlapec jménem Oliver. Blonďatý chlapeček, který miloval Vánoce. Byl to jeho nejoblíbenější svátek v roce. Oliverovy oči zářily vzrušením vždy, když se blížil prosinec. Na svátečním období zbožňoval vše – blikající světla, vánoční pohádky i písničky, vůni borovice a chutných perníků a ze všeho nejvíc se mu líbily dárky. Vždyť komu ne?
Oliverova rodina měla zvláštní, ale jedinečnou vánoční tradici. Měli zvyk zdobit svůj stromek i celý dům ručně vyrobenými ozdobami a barevnými světly. Dlouhé zimní prosincové večery vždy trávili spolu, v pozadí hrály vánoční písničky, táta zdobil s Oliverem dům, na který věšeli vánoční světýlka, nebo spolu všichni vyráběli papírové vločky, navlékali popcornové girlandy či vybarvovali vánoční pohlednice. Ty nejraději vybarvovala Oliverova sestřička Evička. Se svými drobnými ručičkami kreslila vánoční stromky, na které nalepovala různé nálepky, které tvořily ozdoby.
Letos bylo všechno jiné. Oliverův otec měl mnoho práce a nemohl s ním, Evičkou a maminkou chystat dům na svátky. Vánoční duch u Olivera jaksi slábl. Chlapečka to velmi mrzelo, ale snažil se to pochopit, i když mu to šlo jaksi těžko. Byl smutný a vše zdobil bez nějakého nadšení, které v sobě jinak vždy měl. Jednou večer, když se Oliver procházel městem ze školy a sledoval vločky poletující na obloze, všiml si starší ženy, jejich sousedky Míly, jak se trápí s nákupem. Stará paní sousedka se ze všech sil snažila odnést své potraviny domů. Ale jaksi se jí to nedařilo… Ruce ji už nějak neposlouchaly a slábly. Chlapeček jí bez váhání přiběhl na pomoc a nabídl jí pomocnou ruku. Paní sousedka byla za Oliverovu pomoc velmi vděčná.
„Děkuji, chlapče!“ řekla radostně, když jí chlapec odnesl nákup až domů. Znala ho od miminka a chlapci věřila tak jako on jí. Paní Míla poděkovala a nabídla chlapci perníky a čaj a podělila se o příběhy svých vlastních vzácných vzpomínek na prázdniny. Měla radost, že konečně není sama. I chlapečka to velmi potěšilo. Dokonce mu ten dobrý skutek a milá návštěva u paní sousedky zvedly i náladu.
Vtom dostal Oliver skvělý nápad! A v další části se dozvíme, jaký nápad chlapeček dostal a jestli už Vánoce, on ani paní sousedka Míla nebyli smutní.
