Svátky jsou kouzelné. Hlavně ty vánoční. Pro některé jsou plné radosti, chutného jídla či dárků. Ne všichni však mají svátky tak šťastné a radostné nebo štědré. Proto je důležité rozdávat radost všude, kudy člověk jde, a pomáhat těm, kteří to potřebují. Skutečně potřebují.
Jana trávila Vánoce i celé svátky se svou rodinou na chatě v horách. Byla to malá vesnička ve sněhovém údolí. Chodili tam každý rok. Tak jako většina rodin, svátky trávíme s rodinou doma u krbu nebo na chatě v zasněžených horách. Každý tráví Vánoce tak, jak umí a může. Ať už jsi na chatě v horách obklopen sněhem, nebo doma na gauči. Důležité je, že jsi s těmi, které máš rád.
Celé sváteční období mezi Vánocemi a svátkem Tří králů je jakési zvláštní. Zapomínáme na starosti z běžného života a oddáváme se vánočním pohádkám, chutnému cukroví, lyžování, sáňkování nebo lenošení s rodinou a kámoši. I po Štědrém dni Janča s její rodinkou stále zůstávala na chatě v horách. Tatínek lyžoval, maminka odpočívala na gauči před krbem s oblíbenou knížkou a Janka sáňkovala u chaty z malého kopce. Jak tak sáňkovala pořádně zachumlaná v overalu, spatřila malou holčičku, jak staví sněhuláka. Ale nějak se jí to nedařilo. Co kdyby jí pomohla? Možná si konečně najde kamarádku.
„Ahoj, já jsem Jana. Mohu ti pomoci stavět sněhuláka?“ zeptala se Janča holčičky. Neměla tu totiž žádné kamarády a jaksi už se sama nudila. Doufala, že bude souhlasit. Dárky, co dostala, jsou fajn, ale raději by poznala nové kámoše.
„Jasně! Já jsem Andrea!“ řekla holčička a usmála se. Holčičky spolu začaly vytvářet sněhuláka. Vypadal skoro jako kouzelný Olaf!
„Proč nemáš rukavice?“ zeptala se Jana překvapeně nové kámošky. Andrejka jen zakroutila hlavou a hleděla do země, jako by se styděla. Jana je chytrá a vnímavá dívka a pochopila, o co se jedná. Ne každá rodina má totiž dostatek peněz. Všimla si, že její nová kámoška Andrejka měla i overal trošku menší, než by měl být, a rukavice žádné. Ruce ji musely určitě zábst!
Jana neváhala. „Počkej, hned jsem tady!“ řekla a utíkala hned do jejich chatky za rohem. Tam vytrhla maminku z poutavého čtení knížky.
„Mami, mami!“ zvolala Jana, když vběhla dovnitř v kombinéze celá od sněhu.
Maminka se lekla. „Co se děje? Proč se nesvlékneš?“ zeptala se máma.
Jana pak vysvětlila mamince, že má novou kámošku, ale potřebovala by jí trošku pomoct. Maminku to potěšilo. Věděla, že její Janička si těžko hledá kamarády. Byla na všechny až příliš hodná. A to její spolužáci ve škole často nehezky využili. Maminka proto řekla: „Zlato, klidně půjč své nové kámošce rukavice!“ usmála se na dcerku. Jana poděkovala a se svými rukavicemi vyběhla ven. Tam viděla, že už byl sněhulák skoro hotov.
„Podívej! Zahřej si ruce!“ řekla jí Jana a podala jí rukavice. Andrejka byla dojatá. Velmi ji to potěšilo a novou kámošku objala.
„Pojďte na horký čaj!“ zvolala Jančina maminka a pozvala dívky dovnitř do chaty. Tam si holčičky povídaly, hrály a zahřívaly se u krbu po náročném stavění sněhuláka ve sněhu. Když se začalo stmívat, Andrejka věděla, že musí jít domů, aby se o ni rodiče nebáli. „Ne, nemusíš mi je vracet. Rukavice si nech!“ řekla jí Jana a usmála se, když jí je chtěla Andrejka vrátit.
„A klidně i tuto panenku! Za rok na Vánoce se setkáme a můžeš mi ji vrátit!“ usmála se na novou kámošku Jana a podala jí svou hračku od Ježíška.
Andrejka nevěřila tomu, co slyší. Nové rukavice a také hračka! To jsou nejlepší Vánoce! Zázrak. Ale ještě lepší na tom je to, že našla novou kamarádku. A Jana našla v Andrejce nejen novou kámošku, ale i lekci, že ví, že lidem je třeba pomáhat. A tak se na horách o Vánocích každý rok setkávají dvě kamarádky a jsou tu pro sebe vždy, když se něco děje, i tehdy, když si myslí, že jsou na světě úplně samy.
