Kdysi dávno se jednomu páru narodilo krásné děvčátko. Jedné noci však, když už všichni spali, dívku unesla čarodějnice. Rodiče vyhlásili pátrání a hledalo se po celé zemi, ale děvčátko nikde nenašli. Po letech to rodiče vzdali. Matka ze smutku onemocněla a zemřela. A tak muž zůstal sám a každý den přežíval s nadějí, že se jeho dcerka vrátí.
Dívka však žila hluboko v lese v chatrči se starou čarodějnicí. Ta ji zaklela, aby nikdy nepromluvila, a vzala jí hlas. Z děvčátka se po letech stala půvabná mladá žena s vlasy dlouhými a černými jako noc a očima zelenými jako smaragd. Každý den ale prožívala totéž — chodila pást čarodějničiny ovečky, pak obdělávala pole a po celém dni se uložila ve své malé, zaprášené komůrce na půdě. Tak trávila každý svůj den.
Když někdy měla čas si při pasení trochu odpočinout a posedět na sluníčku v trávě, tak přemýšlela, proč ji postihl takový osud a proč ji babička nemá ráda. Kde má své rodiče? Netušila nic a čarodějnice ji nikam nepouštěla. Kdyby se Anička zdržela venku byť o kousek déle, tak by jí čarodějnice velmi vynadala, dokonce by i výprask dostala. Nebo by ji postihl jiný trest. Dodnes si pamatuje, jak se jí ztratila ovečka a čarodějnice jí za trest tři dny nedala jíst.
Dnes byl příjemný, slunečný den. Vál jemný vánek a dívka pásla čarodějčiny ovečky. Dnes se však u ní zastavil mladý, pohledný muž, který projížděl na svém bílém koni. „Zdravím, krásná dívko. Projíždím kolem, ale nevím, jakou cestou se vydat. Hledám slunečnicový zámek, neporadil bys mi?“ zeptal se mládenec, který se dívce hned zalíbil. Ona se však jen hluboce uklonila a pak pokrčila rameny a smutně zakroutila hlavou. „Opravdu nevíš?“ zeptal se muž a dívka opět smutně zakroutila hlavou. „Proč nemluvíš?“ ptal se mládenec, ale dívka se jen smutně otočila a vrátila se ke své práci.
Mládenec odešel, uběhlo několik dní, a zatímco dívka dělala každý den to samé, tak mládenec, tedy princ, přemýšlel, proč dívka nemluví. Ptal se na to děvče všude možně, protože se mu nesmírně zalíbila, ale nikdo ji neznal. Nakonec mu však poradila jedna babička, která ho slyšela, jak se vyptává. „Promiňte, chlapče, nevím, kdo je ta dívka, ale mám pocit, že vím, co jí je. Zkuste jí dát tyto byliny a řekněte přitom: ‚Ať se kouzlo ztratí a tvůj hlas zpět se vrátí.‘ Pak vám i sama snad řekne, kdo je,“ řekla babička. Princ se podivil, ale řekl si, že za pokus nic nedá. Pěkně poděkoval babičce a vydal se cestou, kde dívka minule pásla ovečky.
Měl obrovské štěstí, protože dívka tam byla opět a pásla ovečky jako posledně. „Zdravím, krásná dívko. Dlouho jsi byla v mé mysli a já jsem se po tobě sháněl po celé zemi. Jedna milá babička mi dala tyto bylinky, prý ti je mám dát okusit,“ pozdravil ji princ a dívka se uklonila, stejně jako minule.
„Ať se kouzlo ztratí a tvůj hlas zpět se vrátí,“ řekl princ a dívka se divně zatvářila. „Ď-děkuji to, jak jsi to věděl a kdo ví vůbec jsi?“ řekla dívka a princ nemohl věřit vlastním očím, že to fungovalo.
„Jsem princ Filip ze země Slunce. A co ty? Ty jsi se mi zatím nepředstavila. Odkud jsi se tu vzala?“ zeptal se Filip a dívka jen pokrčila rameny. „Jmenuji se Anna. Bydlím s babičkou, která je na mě zlá, ale nevím, kde jsou moji rodiče. Nikdy mi nic o nich neřekla,“ řekla Anna a Filip posmutněl nad její odpovědí. „K té babičce se už nevrátíš. Půjdeš se mnou do mého království. Představím tě rodičům a tam tě i požádám o ruku, když si to budeš přát. Okouzlila jsi mě svou krásou i dobrým srdcem,“ řekl princ Filip a Anna se trochu vylekala.
„Cením si toho, Filipe. Ale babička není obyčejná a jistě mě bude hledat. Bojím se, že ti ublíží,“ řekla Anna ustaraně. Filip statečně řekl: „Neboj se, Aničko.“ Annu to uklidnilo a šla s Filipem do jeho království. Tam to byl pro Annu ze začátku nezvyk. Jídlo všeho druhu, šaty, jaké si přála. Nikdo se o ni dosud tolik nestaral. I Filipovi rodiče si ji oblíbili, a tak se začala chystat svatba.
Jednoho dne se však opravdu čarodějka objevila v kraji a sháněla svou „nepovedenou dívku“, avšak jak Filip slíbil, tak se stalo. Vojáci chytili čarodějnici a ještě ten den ji nechali upálit. Filip a Anna měli spolu krásnou, velkou svatbu a žili spolu šťastně, dokud neumřeli.
