Narozeniny

Dnes byl výjimečný den. Maminka se spolu se svou dcerkou, holčičkou jménem Zuzka, vydala na nákupy. Holčička měla mít druhý den narozeninovou oslavu, a tak se spolu s maminkou domluvily, že si na oslavu vyberou krásné šaty.

Procházely obchody v nákupním centru, ale žádné šaty Zuzce nepadly do oka. Jedny byly moc duhové, jiné zas příliš dětské a další příliš fialové.
„A co tyto?“ zeptala se maminka a ukázala na hezké růžové šatičky ve výloze.
„Ne, mami, ty jsou moc růžové a jsou na nich nakreslené panenky! Já už přece nejsem malá, zítra mi bude jedenáct,“ vysvětlila dcerka mamince.

Zuzka už byla opravdu velká slečna – a trochu vybíravá. A tak se vydaly podívat ještě do dalších obchůdků. Pak Zuzce padly oči na nádherné světle modré šaty se třpytkami. Vypadaly jako pro opravdovou princeznu.
„Wow, ty jsou ale krásné! Mami, prosím, můžeme koupit tyhle?“ zeptala se Zuzka s jiskřičkami v očích.

Maminka se usmála, ale její úsměv zmizel, když uviděla cenu šatů. Byly příliš drahé a moc slavnostní na to, aby je Zuzka oblékla jen jednou. Maminka vysvětlila dcerce, že tyto šaty jsou moc drahé, stojí hodně peněz. Ale malá Zuzka to nějak nedokázala pochopit.
„Ale já je chci!“ dupla nohou a rozzlobeně zvolala v obchodě. Zlobila se tak, že jí z vlasů spadla růžová mašle na zem.
„Víš, zlatíčko, teď na to nemám penízky. Zítra jsem ti připravila velkou oslavu. Pojď, podíváme se ještě na jiné šaty,“ zkusila jí vysvětlit maminka s úsměvem.

Holčička byla sice smutná a chvíli ještě naštvaná, ale pochopila, že maminka má pravdu. Určitě ji stálo hodně peněz připravit celou zítřejší oslavu – bude tam přece spousta jídla, dort, dokonce i krásná výzdoba.
„Dobře, mami, promiň, můžeme vybrat jiné,“ řekla holčička s úsměvem.

I když se jí ty šaty moc líbily, nakonec si vybraly jiné, o něco levnější, ale také krásné.

Nastal den oslavy a dům se naplnil rodinou a Zuzčinými kamarádkami. Všude hrála veselá hudba, děti se honily po obýváku a dospělí si vychutnávali dobroty, které maminka napekla. V domě panovala skvělá atmosféra plná dětského smíchu.
„Tak, a teď se budou otevírat dárky!“ řekla maminka, když Zuzka sfoukla ze svého dortu jedenáct svíček.

Holčička rozbalovala dárky – v jednom od kamarádky Emy našla knížku, v jiném balíčku dostala LEGO od svých prarodičů. Když rozbalila poslední dárek od kamarádek, přišla maminka s taškou.
„A ještě jedna malá drobnost pro moji poslušnou dcerku,“ řekla s úsměvem a podala tašku Zuzce. Ta ji otevřela – a nevěřila vlastním očím. V tašce ležely ty krásné modré šaty se třpytkami!

„Mami! Děkuju!“ zvolala Zuzka nevěřícně a se slzami v očích se vrhla mamince kolem krku.
„Ale vždyť byly drahé, mami,“ zašeptala jí do ouška.
„Byly, ale ukázala jsi mi, že ti nejde jen o to, co dostaneš. V obchodě jsi pochopila, když jsem ti řekla, že na to nemám penízky. A právě proto jsem se rozhodla tě překvapit,“ odpověděla maminka s úsměvem.

A tak holčička ještě jednou poděkovala a běžela se převléct do svých krásných nových šatů. Poté se pustili do krájení chutného dortu, který maminka upekla.

Když si tak Zuzka s rodinou a kamarády pochutnávala na dortu, uvědomila si, že tahle oslava není skvělá jen proto, že dostala nové šaty a dárky, ale hlavně proto, s kým své narozeniny slaví. Všichni tu byli kvůli ní a skvěle se bavili.
„Děkuju, že jste přišli. Jsou to ty nejlepší narozeniny,“ řekla Zuzka, když dojídala dort.

Všichni začali tleskat a holčička byla šťastná, jak úžasnou oslavu má. Protože rodina a přátelé – to je ten největší dar.