Medvědí hlídka

Kdesi v hlubokém lese žil jednou jeden medvídek Brumík. Měl svůj brloh pěkně pod javorem, kde si většinu času podřimoval, avšak někdy se cítil velmi osaměle. Zvířátka v lese se ho většinou bála, s potvorou ​​liškou se kamarádit nechtěl, neboť by ho jen chtěla obrat o med a jiné dobroty, a tak se raději toulal sám. Vždy se nejvíc těšil na zimu, že ji celou prospí.

Náš příběh začíná jednoho jara, kdy se náš medvídek Brumík probudil ze zimního spánku. Ospale si protřel očka a porozhlédl se po svém brlhu po nějakém jídle. Našel hrst bobulí a trochu medu, ale stále byl hladový, a tak se vydal do lesa, že se projde a možná se mu i podaří si cosi sehnat. Kolébavou chůzí vylezl ze svého domova a vydal se na velkou louku. Úplně se mu rozzářily oči, když uviděl rozkvetlé pampelišky a květy stromů vonící v ovzduší.

Došel až do sousedního lesa a procházel cestičkou. Ale kde se vzal, tu se vzal, najednou uviděl Brumík, jak na nedaleký strom leze medvěd. Byl překvapený, nebyl si jistý, jestli ho nešálí zrak. Přece jen ještě jiného medvěda v lese zatím nepotkal. Tak tedy pomaloučku popošel ke stromu, kde uviděl neznámého medvěda. „Ehm, ahoj. Odkud ses tu vzal?“ řekl Brumík druhému medvídkovi a ten se na něj podíval. „Bydlím s rodinou hned tady za kopcem. Jmenuji se Pepin,“ představil se mu medvídek. „Aha, já jsem Brumík a bydlím za tamtou loukou. Nikdy jsem tady jiného medvěda neviděl. Myslíš, že bychom mohli být kamarádi?“ zeptal se Brumík a Pepin hned natěšeně skočil ze stromu.

„Jasně, já taky nemám kamarády. Vezmu tě k nám domů a můžeme si hrát,“ zaradoval se Pepin a Brumík souhlasil. A tak se vydali k Pepinovi domů. Po cestě si hodně povídali, až došli za kopec, kde měl brloh Pepin. Ten hned vběhl dovnitř a vyšel ven s dalším, mnohem větším medvědem. „Tati, tohle je můj nový kamarád Brumík. Nevadí, když si spolu budeme hrát?“ poskakoval Pepin před svým otcem a ten se zasmál. „Hraj si, synku,“ poplácal ho po zádech, a tak se vydal Pepin s novým kamarádem na louku.

„Jak si budeme hrát?“ zeptal se Brumík a Pepin dostal skvělý nápad. „Jdeme si hrát na hlídku lesa. Budeme hlídat lesní zvířátka,“ řekl a Brumík se zaradoval. „Dobrý nápad, tak pojďme,“ šťastně řekl Brumík a s Pepinem se vydali do lesa. Jak si tak kráčeli, všimli si, jak se trávou nenápadně plíží zajíc. „Zajíci, co tam děláš?“ zeptal se Pepin. „Já nic, nic,“ řekl zajíc a něco schovával za zády. „Nelži, zajíci, jinak dostaneš,“ řekl Brumík a zajíc se trochu lekl. „A kdopak jste?“ zeptal se. „Medvědí hlídka. Hlídáme tento les a lumpíky jako ty si bereme na paškál,“ řekl Brumík a zajíc sklopil uši. „Já si jen nesu mrkev z nedalekého pole,“ řekl a medvědí hlídka ho nakonec nechala jít dál.

Pepin a Brumík kráčeli dál lesní pěšinkou, až potkali lišku. „Odkud jdeš, liško?“ ptali se medvídci, protože liška vypadala velmi podezřele. „Ale, jen jsem se byla projít k potůčku,“ řekla liška a mile se usmála. „Nás, medvědí hlídku, neoblafneš. Odkud jdeš?“ zpovídal ji přísně Pepin a liška se vylekala. „Neměla jsem co jíst, tak jsem si byla vzít pár ořechů od veverky,“ řekla liška a Brumík se rozčílil. „Takže takhle…, okradla jsi veverku. Okamžitě ty ořechy vrať, a pokud to uvidíme ještě jednou, tak to s tebou špatně dopadne!“ varoval ji Brumík a vylekaná liška hned šla vrátit vše, co nakradla.

Hlídka byla na sebe pyšná a pokračovala dál. A tu najednou uviděli potulovat se lesem malé ptáčátko. „Prcku, co ty tak sám v lese? Copak nevíš, že můžeš být v nebezpečí?“ zeptal se Brumík a ptáčátko smutně zaplakalo: „Já jsem spadlo z hnízda a nevím, jak se vrátit k mamince,“ řeklo a medvídci posmutněli. „Neboj, my jsme medvědí hlídka, jen nám ukaž, kde bydlíš a my tě vezmeme nahoru do hnízda. Vezmu si tě na záda a vylezu na strom,“ řekl Pepin a ptáčátko se zaradovalo. Ihned ukázalo na korunu dubu nedaleko a Pepin ho na svých zádech vzal zpět do hnízda.

„Už je večer, ale zítra můžeme hlídkovat opět,“ řekl Pepin a Brumík souhlasil. Medvídci se odebrali ten večer domů a ještě dlouho nemohli usnout. Oba mysleli na svá dobrodružství, která zažili.

Pepin a Brumík se stali nejlepšími kamarády a od tohoto dne hlídkovali v lese.