Bylo nebylo, za hustými lesy a vysokými horami se schovávalo jedno čarokrásné jezírko. Jezírko to však nebylo ledajaké. Voda v něm byla průzračně čistá a ve světle měsíce se krásně třpytila. A nejen to. Pradávné legendy totiž říkaly, že jezero má kouzelnou moc. Moc, která ani není z tohoto světa.
Lidé z celého kraje, ba z celé země se snažili kouzelné jezero najít, aby objevili mocné schopnosti, které skrývá. Ale jen málokomu se jezero také podařilo objevit. Jen člověk s čistým srdcem přešel přes husté lesy plné nástrah. Jen tomu správnému se podařilo tajemné vody najít a splnit si tajná přání.
Dávné legendy o jezeře říkaly, že pokud do něj hodíš minci, medailon či jinou věc, která je pro tebe cenná, jezero vyslechne tvé tajné touhy.
Na toto kouzelné místo se odvážilo mnoho odvážlivců, kteří toužili objevit moc jezera. Ale mnozí z nich jen bloudili lesem sem a tam, ztratili se v horách či se pomátli. Někteří hledali lásku, jiní toužili po moudrosti či moci a bohatství nebo hledali odpovědi na otázky, které je trápily. Mezi nimi najdeme i odvážnou dívku, která nesla jméno krásné, jako byla ona sama. Jmenovala se Margareta.
Plavovlasá dívka s taškou plnou jídla a teplého oblečení putovala lesy a nepřízní počasí, aby jezírko našla.
Ji nástrahy jaksi obcházely. Měla srdce čisté jako lilie. Bála se zvuků lesa, ať už houkání sovy, nebo vytí vlků, ale nevzdávala se. Musela najít jezero. Velmi snila o tom, aby našla lék pro svou nemocnou mladší sestřičku. Pocházela z chudších poměrů, ale to jí nebránilo v tom, aby se na cestu vydala. Musela pokračovat dál.
Jednu noc prospala pod vysokým stromem, jinou zase na břehu řeky, ale dnešní chladné noci našla útočiště v tmavé jeskyni. Bála se, ale věřila, že je v bezpečí. „Zvířátka jsou přece součástí přírody, neublíží mi!“ uklidňovala se dívka. Když vtom najednou uslyšela šustění. Vykoukla z jeskyně a světlem svíce svítila na blízký keř. „Já se nebojím!“ zvolala statečně, přičemž se třásla strachem. Popošla blíž a pomalu nakoukla. A co tam nebylo! Malý ježek si právě dělal zásobu jablíček. Dívka se zasmála, vydechla si a vydala se spát. Společnost jí dělala jen prošívaná teplá deka od mámy, bochník chleba a světlo svíce. Při svitu měsíce padla do hlubokého spánku.
Následující ráno ji probudil vrabec, který si vesele štěbetal nad její jeskyní. Margareta vstala, napila se mléka, pročesala si vlasy hřebenem, věci si sbalila zpět do batůžku, oblékla si kabátek a vydala se na cestu.
A v další části se dozvíme, jak její příběh dále pokračoval a zda se jí podařilo najít tajemné jezero přání.