Hrošík Felix a jeho cesta do Evropy

Felix tedy na přívozu moře přeplul, a když z něj příště vstoupil na souš, už se nacházel v Evropě. Tím však jeho cesta ani zdaleka nekončila – Felix pokračoval dál na sever.

Jak procházel Španělskem, všiml si, že místní lidé mluví hrozně rychle. Rychleji, než mluvili lidé, které potkával v Africe. Svěřil se s tím poznáním místním plameňákům, které potkal, když se šel vykoupat do jezera. Ti mu vysvětlili, že španělština je nejrychlejší jazyk na světě.

Když si Felix dostatečně odpočinul, pokračoval v cestě. Prošel Francií, kde se dozvěděl, že tam mají nejvyšší horu Evropy – Mont Blanc. Jen se o ni museli dělit s Itálií, protože se nacházela přesně na jejich hranici.

Potom prošel Německem, kde zjistil, že právě Němci vymysleli gumové medvídky, které měl párkrát v životě možnost ochutnat a které tak zbožňoval. Hned si tam proto pořídil nějaké do zásoby.

Z Německa přeplul dalším přívozem do chladného Švédska, kde měl Felix tak trochu problém se zimou. Z Afriky byl koneckonců zvyklý na nikdy nekončící vedro. Proto, když tam potkal volně žijící ovce, které mu nabídly, že mu ze své vlny ušijí kabátek, neváhal a nabídku přijal. Když mu pak ovce kabátek daly, měl obrovskou radost – ještě nikdy totiž vlastní kabátek neměl. Ani přes kabátek, který byl krásně teplý, mu však místní počasí nedělalo dobře. Navíc se mu začínalo stýskat po domově, a tak se rozhodl, že tady své cesty ukončí a vrátí se zase domů, kde se všem svým kabátkem pochlubí.