Za sedmi horami a sedmi dolinami byla jednou jedna nevelká země. Té zemi vládl starý, ale velmi spravedlivý a dobrosrdečný král. Lidé tam žili šťastně a nikdo nikdy netrpěl chudobou. Avšak přišly časy, kdy král začal slábnout, protože už byl velmi starý, a nakonec navždy odešel.
Všichni oplakávali jeho smrt a o to víc, když na trůn nastoupil jeho lakomý, chamtivý a pyšný syn. Syn byl pravým opakem svého otce. Na dobru lidí mu nezáleželo a jediné, co mělo pro něj hodnotu, byly peníze a majetek.
Nový král začal vybírat vysoké daně, lidé museli odevzdávat všechno, co vypěstovali, a tak v zemi nastala bída a hlad. Nikdo nevěděl, jak toto neštěstí zastavit. Až se jednoho rána probudil mladík Jan a rozhodl se, že musí něco udělat pro svou rodinu a pro dobré lidi kolem. A tak se Jan vydal do nedalekého lesa, že možná někde najde pomoc, aby se lidé měli lépe a v zemi bylo opět veselo.
Jak si tak kráčel lesem, na nejvyšším vrchu uviděl, jak se z hory valí barevný dým. Řekl si tedy, že by se tam mohl jít podívat, co se tam děje a zda tam nenajde někoho, kdo by mu poradil. Jan se tedy vydal až na ten vrch. Ale čím blíž byl k vrcholu, tím podivnější věci se děly. Nejprve začal vanout neskutečně silný vítr, který by Jana málem sfoukl dolů, kdyby se nepřidržoval stromů. Když vítr trochu zeslábl, začala se najednou třást země. Podivné zemětřesení povalilo i několik stromů, které Janovi zatarasily cestu, ale některé přeskočil a jiné svou šikovnou sekerou rozštípal na třísky.
Nejvíce ho však překvapila poslední překážka, a to obrovský obr. Ani toho se Jan nezalekl. Vzal si do batohu těžký kámen a vyšplhal na vysoký dub. A v okamžiku, kdy obr stál pod stromem, Jan na něj kámen shodil a omráčil ho. Janovi se nakonec podařilo dojít až na vrchol, a tam našel něco magického. Byl to starý čaroděj, který cosi vařil ve svém velikém kotli. „Tak odsud byl ten barevný dým,“ zamumlal Jan a právě v té chvíli si ho čaroděj všiml.
„A kdo jsi ty?“ zeptal se překvapeně čaroděj. „Jsem Jan a žiji v zemi hned pod horou. Hledám záchranu pro svůj lid,“ představil se Jan a vyprávěl čarodějovi, jak zemi začal vládnout nelítostný vládce a jak od té doby všichni trpí hladem a bídou. „To mě opravdu mrzí, chlapče. A protože jsi překonal všechny mé překážky, dám ti tři dary, které mohou tvému lidu pomoci. Dostaneš ode mě tento kouzelný hrnec, ve kterém se bude vždy vařit dost polévky pro každého. Mým druhým darem je kouzelný měšec, ve kterém bude vždy tolik peněz, kolik lidé v zemi potřebují k životu. A mým třetím darem je můj nejsilnější a nejvěrnější drak, aby vaši zemi chránil,“ řekl čaroděj a předal Janovi všechny tři dary.
Jan čaroději poděkoval, nasedl na draka a uháněl zpět do své země, kde už na něj čekali lidé. Sotva dorazil, postavil hrnec na náměstí a každému rozdal misku polévky a hrst zlatých mincí. Začal lidem vyprávět o čarodějovi, když na náměstí dorazil nový král. „Co se to tu děje? Vy se tu radujete, hodujete, a mně nedáte nic?! Všichni budete potrestáni!“ křikl král přísně. Lidé opět sklopili hlavy, ale v tom drak chytil krále do své tlamy a celého ho spolkl.
Toho večera se lidé veselili a rozhodli se, že jako poděkování za pomoc a záchranu lidu by se měl novým králem stát Jan. Ten si brzy našel i krásnou nevěstu a znovu vládnul v zemi spravedlivý a laskavý král. Země se opět stala místem štěstí a už nikdy netrpěla hladem ani bídou.
