O třech sestrách

Žily byly jednou tři sestry. Ta nejstarší se jmenovala Rózinka a nenáviděla květiny. Dokonce tolik, že nechtěla ani chodit ven z chalupy. Ale moc jí to nepomohlo, protože její druhá sestra Květa květiny milovala a nosila si je v kořenáčích i domů. Róza se na ně nemohla ani podívat, jak se jí hnusily, ale Květa si jich nanosila v květináčích a truhlících domů tolik, že bylo zcela nemožné se pohledu na ně vyhnout. 

Květa měla ale také jednu špatnou vlastnost. Byla líná a zapomnětlivá, takže květiny nezalévala. Určitě si teď říkáte, že jí ty kytky moc dlouho nevydržely, ale od toho tu byla ta nejmladší sestra Jiřinka. Ta květiny měla ráda a pravidelně je zalévala. 

Jednoho dne se v království rozkřiklo, že mladý král hledá krásnou mladou dívku, kterou by si mohl vzít za ženu. Ale ta dívka musí dokázat, že je toho hodna a splnit zadaný úkol. 

Róza byla sice kůže líná, ale tahle zpráva ji postavila na nohy. Hned se začala oblékat do nejkrásnějších šatů, česat si nejkrásnější účes a navlékat na sebe ty nejkrásnější korále. V poledne byla na zámku.

„Jsi skutečně krásná, Rózo,“ povídal král. „To ale nestačí. Jestli mě chceš opravdu za muže, musíš splnit následující úkol.“

Král odvedl Rózu do pokoje, kde stálo v kořenáčích mnoho překrásných a pestrobarevných květin. Róze se udělalo zle, když viděla tolik kytek, ale král byl tak krásný a bohatý, že nakonec neutekla.

„O tyto kytky se budeš týden starat. Když se jim bude dobře dařit, staneš se mou ženou. Když ale uvadnou, běda ti,“ pohrozil král a zanechal Rózu v pokojíku.

Rózu ani nenapadlo hledat konvičku na zalévání. Hned zalehla do nadýchané postele, pak si zas šla užívat královské kuchyně a obrovské královské koupelny a hlavně toho, že kolem ní pobíhá roj sloužících, kteří se o ni starají a ona nemusí dělat vůbec nic. Na nějaké kytky úplně zapomněla.

Za týden se šel král podívat na květiny. Ty byly úplně zvadlé. 

„Nesplnila si můj úkol! Jenom sis užívala mého pohostinství. Skončíš jako dívky před tebou.“

Jak to král řekl, venku zahřmělo, zablýsklo se a místo dívky stál v místnosti kořenáč s červenou růží.

Sestrám bylo divné, kde Róza tak dlouho vězí, žádné zprávy od ní nejdou a ani žádná svatba se na zámku nechystá. Tak se vypravila za králem Květa. Oblékla si květovanou sukni, květovaný šátek, na hlavu si dala věneček z květin a vyrazila.

„Jsi skutečně krásná, Květo,“ pochválil ji král, když před ním stanula na zámku. „A vidím, že miluješ květiny. Proto můj úkol jistě zvládneš.“

Král zavedl Květu do pokoje, kde byly samé květiny v kořenáčích. Na stole se červenala nádherná růže, ale i ostatní květiny byly krásné a pestrobarevné.

„O tyto květiny se budeš celý týden starat,“ přikázal král. „Když o ně bude dobře postaráno, staneš se mou ženou. Když ale uvadnou, běda ti!“

Květě se kytičky moc líbily. Našla konev na zalévání, nabrala do ní vodu, pak ale uviděla zámeckou zahradu a v ní zástupy zahradníků, jak pečují o květiny. Tam se musela jít podívat. Byla z těch všech květin tak nadšená, že na ty v pokoji úplně zapomněla. A protože královská zahrada byla opravdu veliká, než ji celou prošla a prohlédla, trvalo to celý týden.

Za týden přišel král do pokoje s květinami a uviděl samé zvadlé listy a opadané květy.

„Nesplnila jsi můj úkol! Máš květiny sice ráda, ale dočista jsi o ně zapomněla pečovat. Cožpak nevíš, že květiny potřebují vodu, aby byly krásné? Staň se také květinou.“

Venku se zablýsklo a zahřmělo a místo Květy stál v pokoji kořenáč s rozkvetlým narcisem. 

Když se sestry nevracely, vypravila se ke králi i Jiřina. Šla v obyčejné sukni, obyčejné haleně a obyčejném šátku.

„Jsi velmi krásná, i když chudobná,“ pochvaloval král. „To ale vůbec nevadí. Když budeš šikovná a splníš můj úkol, staneš se mou ženou. “

Král dovedl Jiřinu do pokoje ke květinám.

„O tyto květiny se budeš celý týden starat. Pokud to zvládneš, staneš se mou ženou. Ale běda ti, když najdu květiny zvadlé.“

Jiřina vzala konev, nabrala vodu a pečlivě zalévala květiny. Když jí služebnictvo nabízelo, aby si odpočinula v královských lázních, odmítla a raději kytičkám kypřila hlínu a přihnojovala je. Když jí zahradníci nabízeli prohlídku královských zahrad, odmítla a raději si s květinami povídala. Měla podivný pocit, že ji slyší a rozumí. Celý týden o ně s láskou takto pečovala.

Za týden přišel král do pokoje a uviděl své květiny ještě krásnější a barevnější než dřív.

„Ty jsi to dokázala! Jsou mnohem krásnější než dřív. Zlomila jsi zlou kletbu, kterou na mě uvrhla moje macecha a staneš se mou ženou.“

Nato venku zablýsklo, zahřmělo a z květin se staly krásné dívky. I Jiřinčiny sestry se proměnily zpět v dívky a radovaly se, že je Jiřinka svou pílí zachránila.

A tak se konala velká a slavná svatba. Jiřinka si brala krále a stala se královnou. Květa zůstala na zámku a stala se zahradnicí. Už nezapomínala květiny zalévat, pamatovala si, jaké to bylo být sama květinou, odkázanou na péči druhých. 

No a Róza zůstala v chalupě a pořídila si kozu. Ta sežrala veškeré květiny v domě i na zahradě a Róza byla konečně spokojená. 

A právě tady za vrátky,

čeká nás konec pohádky. 

Je voňavý jako květina, 

už jděte spát, už se zhasíná.