Byl den před začátkem podzimních prázdnin. Město zdobily vyřezávané dýně či spadané listí a třídy ve školách se také oblékly do podzimního hávu. Třídy zdobili kaštanoví mužíčci, nabarvené dýně, kostlivci a obarvené listí na oknech. Jelikož byl den před začátkem podzimních prázdnin, ve škole se odehrávalo podzimní představení.
Každá třída na prvním stupni si měla připravit nějaké krátké vystoupení. Ať už to byl zpěv, divadlo, tanec, nebo recitování. Třída 3. B si připravila něco strašidelného. Její žáci si připravili halloweenský tanec. Holčičky byly oblečené jako dýně a chlapci šli za kostlivce. Malá Viktorie však měla strach. Holčička byla velmi stydlivá a vždy se bála vystupovat před lidmi, měla trému. Dokonce i při odpovídání před třídou měla velký strach. Věděla, že dnes na představení přijde jen maminka, protože táta musí pracovat. Musí se nějak překonat a zvládnout to.
Tělocvična se začala plnit rodiči a učiteli. Celá místnost byla vyzdobená v podzimních barvách a vystoupení mohlo začít. Jak se třídy střídaly a předváděly rodičům své divadelní kousky či zpívaly písničky, přišla řada na Viktoriinu třídu, 3. B. „Pojď, spolužáci na tebe už čekají!“ zavolala paní učitelka vesele na malou Viky, která se schovávala v šatně. Měla na sobě krásný oranžový kostým ve tvaru dýně a na blonďatých vlasech čelenku s malou dýní. „Ale já se bojím. Co když něco pokazím?“ řekla s pláčem holčička a utřela si slzičky. „Splést se je normální. Ale ty to zvládneš. Tvrdě jsme trénovali a tobě to šlo velmi dobře! Věřím ti, jsi šikovná,“ povzbudila ji paní učitelka a pomohla Viky vstát. A tak se Viky nesměle chytila paní učitelky za ruku a vydaly se spolu na jeviště, kde na ni už čekali spolužáci. „Neboj se, to dáme,“ povzbudila ji spolužačka Lily, která byla její nejlepší kámoška.
Dětičky vyšly na pódium a začaly předvádět svůj tanec. Nejprve šli chlapci a pak se k nim při hrozivé hudbě přidaly i dívky, dýně. Jak tak poskakovali a předváděli svůj tanec, Viky se schovala vzadu, kde nesměle tancovala, tak aby ji nikdo neviděl, kdyby udělala chybu. Najednou se však stalo něco, s čím Viky nepočítala. Holčičky před ní uklouzly a spadly a veškerá pozornost se obrátila na malou Viky. Ta znervózněla. Najednou spatřila v hledišti nejen maminku, ale také tatínka a prarodiče. To ji povzbudilo, sebrala odvahu a pustila se do tancování. Tančila nejlépe, jak jen uměla, a přitom se k ní přidaly i dívky, které se pomalu postavily ze země. 3. B si vysloužila velký potlesk a nejen to! Dokonce vyhráli trofej, cenu za nejlepší zábavu a tanec.
„Říkala jsem ti, že to zvládneš,“ řekla jí paní učitelka na konci vystoupení. Holčička se nesměle usmála. „Děkuji, že jste mi věřila,“ řekla, objala paní učitelku a rozběhla se ke svým rodičům. „Byla jsi skvělá!“ řekli jí rodiče i prarodiče a objali ji. „No a ani jsem se nestyděla, možná jen trošičku!“ usmála se na ně Viky a vydali se na horkou čokoládu.
Viky si uvědomila, že se sice styděla, ale kdyby nezachránila tancem své kámošky, trofej určitě nezískají. A tak nezískala jen trofej za tanec, ale také odvahu, kterou v sobě tak dlouho hledala. Vždyť strach má zbytečně velké oči.
