Kdysi dávno se za horami a dolinami v hustém zasněženém lese schovávala malá krajinka. Krajinka to věru obyčejná nebyla. V kouzelné vesnici plné drobných domků jsme mohli narazit na tvory známé jako vánoční skřítci.
Tyto záhadné bytosti měly zahnutá ouška, červené obleky poseté třpytkami a na drobných nožkách měly legrační zelené boty. Vánoční skřítci byli stále šťastní. Na Vánoce měli velmi důležitý úkol, museli přinést na svět kouzlo Vánoc, starali se totiž o všechny vánoční dary a zázraky, o kterých lidé snili.
Každý rok, když zima začala a lidé se už neúprosně připravovali na přicházející svátky, skřítci se v lese shromažďovali a vymýšleli plán, jak zvládnout Vánoce. Každý skřítek měl svůj úkol, který musel splnit. Každý měl však jiný.
Skřítek Snížek se staral o to, aby byla zima chladná a všichni objevili kouzlo sněhu. Samozřejmě v zemích, ve kterých sněžit přes zimu má. Skřítek Světýlko dbal na to, aby se každý stromek a uličky měst krásně třpytily ve světle Vánoc. Další veselý skřítek se jmenoval Štístko. Ten se staral o to, aby žádné dítě nebylo o Vánocích smutné a aby v každé rodině znali radost. Každý chce přece dárky, ale mnohdy je nedostane všechny. A právě tehdy přiběhl do domku malý skřítek Štístko, zamával kouzelnými ručičkami a pomohl dětem, aby se radovaly ze všeho a byly skromné. A pak se opět vypařil a šel kouzlit tam, kde ho potřebují.
Ale letos se stalo něco, s čím ostatní skřítci nepočítali. Jeden skřítek byl velmi smutný. A vánoční skřítci přece smutní nebývají. Skřítek jménem Zázrak jako kdyby ztratil jiskru Vánoc. A kdo tedy přinese zázraky do srdcí lidí po celém světě? To skřítci museli změnit!
„Řekněte mi, moji milí skřítci, jak vnesu zázraky do rodin, kde jsou děti zlobivé?“ zeptal se jich smutně Zázrak a pokračoval dál: „A jak pomůžu dětem, které už nevěří na zázraky Vánoc?“ zeptal se smutně.
Skřítci se zamysleli: „Kdyby nebyly zázraky, děti by nevěřily na Vánoce! Kdybys jim neukázal, že zázraky se dějí!“ řekl jeden skřítek.
„Kdybys nebyl ty, skřítek Zázrak, dětičky by neviděly zázraky kolem nich. Jak vesele koledy znějí a jak se o Vánocích mají všichni rádi. To jsou ty zázraky, které jim dáváš,“ řekl další.
Zázrak si utřel slzičky a zamyslel se: „Možná máte pravdu!“ řekl nakonec. Postupně začal skřítek opět pociťovat teplo ve svém srdci a znovu objevovat radost ze života. Možná mají jeho kámoši skutečně pravdu. Bez něj by děti na zázraky nevěřily. Začal si uvědomovat, jak důležitá je jeho role na svátky a jak mnoho znamená jeho přítomnost pro sváteční období.
Vánoce se už neúprosně blížily a skřítci se vždy zjevili tam, kde jich bylo třeba. A tak se všichni pustili do práce. Zázrak po boku ostatních skřítků rozdával zázraky i tam, kde na ně děti nevěřily. Jejich společné úsilí vytvořilo ta nejúžasnější vánoční překvapení, jaká lidé kdy zažili. Sněžilo tam, kde už dlouhé roky o sněhu ani nesnili. O to se postaral skřítek Zázrak spolu se skřítkem Snížkem. Stromeček se třpytil v rodině, kde už dávno zapomněli na Vánoce, a děti, které na dárky ani nepomyslely, je skutečně dostaly.
A tak už skřítek Zázrak nebyl smutný díky svým přátelům, kteří mu ukázali tu správnou cestu. Všichni spolu rozdávali radost tam, kde je potřeba, a díky nim byly Vánoce kouzelné a krásné jako nikdy předtím.
