Robůtek na výrobu zmrzliny

Jednou byl pan vědec zaneprázdněný nějakým složitým výpočtem. Když ale zvedl hlavu, aby si promnul unavené oči, zpozoroval, jak se na něho ze skladu kouká jeden malý, zaprášený robot. Vypadal velice smutně.

Pan vědec k němu přišel blíž a se zájmem si ho prohlížel.

Robůtek byl překvapený. Stál tam opuštěný už tak dlouho. Cítil se starý a nevyužitý a myslel si, že už je zkrátka k ničemu. Vzdychl a smutně na pana vědce koukl. Pan vědec oprášil jeho šedivou plechovou hlavičku a zeptal se ho: „Co je ti, robůtku, že jsi tak smutný?“

„Ále,“ odpověděl robot. „Jsem k ničemu. Všechny elektronky už mám polámané, šroubky mám povolené, z hlavy mi trčí jakási pružina a v levé noze mám úplně zrezivělý kloub.“ Pan vědec ho obešel ze všech stran, podrbal se na bradě a dlouze se na robůtka zadíval. V hlavě už se mu rodila myšlenka na nového šikovného robůtka, a jak si tak robůtka prohlížel, rovnou se ho zeptal: „Líbilo by se ti, kdybys uměl vyrábět zmrzlinu?“

„Zmrzlinu?“ zopakoval rozpačitě robůtek. „Zmrzlinu pro děti?“ začal se robůtek pomalu usmívat, až se celý rozzářil. „Vím, jak dětem chutná. Viděl jsem je.“

Pan vědec se na něho šibalsky usmál. „No tak vidíš! Uděláme z tebe robůtka na výrobu zmrzliny.“

Ještě ten večer se pan vědec pustil do práce a za pár dnů byl robůtek úplně celý předělaný.

Místo břicha měl velkou nádobu na výrobu zmrzliny. Jednou rukou si dokázal podávat kornoutky a druhou rukou do nich ládoval zmrzlinu. Pan vědec ho postavil před dům a k robůtkovi se hned začaly sbíhat děti. „Jůů, robot na výrobu zmrzliny,“ jásaly a už křičely jedno přes druhé: „Já chci jahodovou.“ „A já čokoládovou.“ „Já chci vanilkovou.“ „Já citronovou.“

Robůtek zářil štěstím a vyráběl stále další a další zmrzlinu. Večer z toho byl pěkně unavený, ale konečně byl spokojený a usměvavý. Každé ráno se na něho už děti těšily a za chvíli měl kolem sebe spoustu kamarádů.

Robůtek si dával velice záležet na tom, aby měl zmrzlinu vždy sladkou, dobrou a řádně vychlazenou.

Když ho pan vědec přišel po pár dnech zkontrolovat, nestačil se divit, jak se robůtek změnil. Byl šťastný a spokojený a taky se cítil důležitý a potřebný. O jeho zmrzlině už se vyprávělo široko daleko.

A tak když šel pan vědec večer spát, už přemýšlel, jakého by sestrojil dalšího robůtka, který by dětem udělal stejnou radost jako robůtek na výrobu zmrzliny.