Na jednom statku žilo obrovské stádo prasátek. Byla roztomilá, růžová a měla se navzájem moc ráda. Každý den si užívala válení v blátě, stříkala po sobě dešťovou vodu a ládovala se dobrotami od statkáře.
Buďme upřímní, tato prasátka nebyla zrovna milovníky čistoty a voňavých koupelí. Přesto tu byla jedna výjimka – malá prasátková dáma Fialka.
Neříkalo se jí tak proto, že by byla fialová, ale protože milovala vůni fialek a všech ostatních kytiček. Trochu ji mrzelo, že se ostatní chtějí jen máchat v blátě, a tak nevábně zapáchají. Rozhodla se, že půjde svou vlastní cestou. Vydala se na louku, užívala si ty nádherné vůně a v tu chvíli dostala nápad: „Vyrobím svůj vlastní parfém!“
Chodila po louce a sbírala všechno, co našla. Tam utrhla jasmín, tam zase kousek šeříku, našla dokonce i milované fialky a pan statkář jí věnoval pár svých nádherných tulipánů. Když se vrátila do chlívku, pustila se do práce. Nebylo to jednoduché, ale Fialka se nevzdávala. Až jednoho dne konečně dorazila k cíli. Slavnostně nalila parfém do ampulky a přivoněla si. „To je krása!“ vydechla a v duchu viděla celou tu rozkvetlou louku.
Nastříkala se svou novou vůní a šla mezi ostatní. „Prasátka, cítíte, jak krásně voním?“ Ostatní se jí chtěli nejdřív smát, ale když přišli blíž, úžasem oněměli. „Fialko, to není možné, ty voníš jako rozkvetlá louka!“ volalo jedno. „Cítím v tobě i kapky ranní rosy,“ přidalo se druhé. Všechna prasátka obdivovala, jak skvělou práci odvedla.
Nechtěla se sice vzdát svého bláta, ale ta vůně je lákala. Fialka tedy přišla s dalším nápadem: „Víte co? Vyrobím pro vás mýdlo a voňavou pěnu! Můžete se dál máchat v blátě, pak se umyjete tou voňavou nádherou a nakonec použijete můj parfém.“
Prasátka byla nadšená. Mohla si užívat svou oblíbenou zábavu a zároveň vonět jako rozkvetlá louka. Fialka byla šťastná, že si šla za svým snem. Po nějaké době si dokonce otevřela svůj vlastní obchod, kde prodávala voňavé sprchové gely, speciální pěny do bahenních koupelí a parfémy. A všechna prasátka ze statku jí byla nesmírně vděčná.
