Blížil se Silvestr, oslavy Nového roku, a nejen lidé se připravovali na krásné společné chvíle plné zábavy a her, ale i ti, u kterých by nás to ani nenapadlo. Zvířátka, stejně jako lidé, se na další rok moc těšila a jejich oslavy byly opravdu kouzelné.
Byl jeden les, kde přípravy na Silvestra byly v plném proudu. Bylo totiž silvestrovské ráno. Všechna zvířátka v lese se sešla na louce, kde společně chystala věci na oslavu. Zmrzlá rosa se na louce třpytila jako krásné diamanty a dodávala lesu ještě svátečnější atmosféru. Bobři přinášeli na louku dřevo, ze kterého poskládali stolky. Medvědice Marta se kvůli silvestrovským oslavám probudila se svou malou dcerkou ze zimního spánku, aby si užila oslavy spolu se všemi zvířátky. Marta připravovala svá výborná medová lízátka a její neposedné mládě, malá Zojka, zase chystala ozdoby ze sušených listů a šišek, které našla v lese.
Dokonce i srnky se podílely na přípravách! Volaly na oslavy všechny z lesa – malé ježky, moudrou sovu Elvíru nebo zvědavé zajíce. Jen starého mrzutého vlka Šediváka se bály. Nikdy se s nikým nekamarádil a raději byl schovaný ve svém brlohu. Každé zvířátko přineslo něco k jídlu – sušená jablíčka, červíky nebo i kousek rybky. Všechno bylo pěkně naskládáno na stoly, které šikovní bobři svými zuby vyrobili.
Slunce zapadlo a stoly plné jídla, ozdob a veselých nedočkavých zvířátek osvětloval jen krásný měsíc a jeho kamarádky – zářivé hvězdičky.
„Tak a oslavy mohou začít!“ zvolala hrdě medvědice Marta a všechna zvířátka se pustila do hostiny. Z louky se ozýval smích, příběhy, a dokonce i zpěv.
Vtom malá medvědice Zojka dostala nápad. Co kdyby přesvědčila starého vlka Šediváka, aby se k nim přidal? Vždyť je úplně sám! Když se nikdo nedíval, Zojka se potichu vytratila z dohledu, a jak jen jí malé tlapky stačily, běžela lesem až k brlohu starého vlka.
„Dobrý večer, strýčku vlku, nechtěl byste se připojit k našim oslavám Nového roku?“ zeptalo se nesměle malé medvídě před jeho brlohem.
Z brlohu se ozval jen povzdech a tiché nevrlé zavrčení.
„Já nikam nejdu a běž pryč, nebo tě sežeru!“ zavrčel starý vlk Šedivák. Malá Zojka se však nebála a jeho slova ji neodradila. Věděla, že starý vlk má dobré srdce, jen je sám, a proto je smutný.
„Jsou tam všechna zvířátka z lesa a výborná hostina i zábava!“ přemlouvala ho malá Zojka. Vlk znovu zavrčel a ani teď z brlohu nevyšel. Malá Zojka byla smutná, ale čekala a čekala, jenže vlk nevycházel. Snažila se, jak jen uměla, vlka přesvědčit, ale nějak se jí to nedařilo.
„Zvířátka se určitě budou těšit, až tě uvidí, a tvoje srdíčko už nebude tak smutné,“ řekla Zojka smutně a pomalu odkráčela pryč. Když se vrátila na oslavu, rychle si sedla k mamince medvědici, aby si nikdo ničeho nevšiml.
„Kde jsi byla?“ zeptala se medvědice Marta. Aha, tak si přece všimla, že se někam vytratila.
„Jen jsem se dívala na odraz hvězd v jezírku,“ zalhala Zojka a ukázala na jezírko za loukou. Bude to její malé tajemství. Maminka přikývla a oslavy pokračovaly.
Vtom moudrou sovu Elvíru, která právě zpívala svou slavnou píseň, něco vyrušilo – něčeho si v dálce všimla.
„Koho to sem čerti nesou!“ zvolala radostně sova. A neuvěříte! Z lesa se vynořil starý vlk Šedivák a nesměle kráčel směrem ke stolům, kde se oslavy konaly.
„Můžu se k vám připojit? Někdo mi promluvil do duše,“ řekl a mrkl na malou medvědici Zojku. Ta se usmála a volala Šediváka k sobě, měla pro něj speciální místo.
„Samozřejmě!“ zvolala zvířátka radostně a radovala se, že se k nim starý vlk připojil.
A tak malá Zojka dokázala otevřít smutné vlčí srdíčko. Všechna zvířátka z lesa oslavovala Silvestra a dívala se na kouzelnou oblohu plnou hvězd. Každé zvířátko bylo jiné, ale všechna si našla k sobě cestu a sešla se společně u jednoho stolu. Nový rok spojil srdce všech, i těch nejvíce rozdílných tvorů – a to je právě kouzlo svátků.
