Milé děti, víte, jak vznikají rampouchy? Když do světa přijde chladná paní zima, teploty klesnou na bod mrazu a Perinbaba pokryje naši zemi studenou bílou přikrývkou, můžeme narazit i na přírodní úkazy, jako jsou rampouchy. Je to zmrzlá padající voda, jakási ledová lízátka „padající“ ze střech či visící ze stromů.
Ale ne všechny rampouchy byly stejné. Jedny byly velké, jiné zase malé. Ale rampouchy v zemi, kde vánoční nálada trvala po celý rok a kde zima byla tuhá jako nikde jinde, byly rampouchy kouzelné.
V malé vesničce mezi ledovými zasněženými horami žila v malé chaloupce krásná dívka jménem Elena. Jako každý vesničan, tak i dívka měla ve své vesnici velmi důležitou úlohu. Elena se starala o malé děti, které neměly domov. Dětičky milovaly nejvíc pohádky, které jim dívka vyprávěla. Hlavně na Vánoce. Milovaly příběhy o dárcích, radosti či o kouzelných bytostech. Malé děti však nejvíc milovaly Elenčiny příběhy. Věřily, že jednoho dne i ony budou mít tak veselé Vánoce plné dárků a plných bříšek jako lidé v Elenčiných pohádkách.
Jednoho chladného večera, přesně na Štědrý den, si Elenka sedla před dětičky, podala jim horký bylinkový čajík s medem a pověděla jim kouzelný příběh, příběh, který dětičky ještě neslyšely:
„Bylo nebylo, schovávala se za horami, za lesy, za dolinami země nezemě. Země nezemě byla kouzelná, protože v ní žily víly zimy. Víly, které nás shora sledují a dávají na nás celou zimu pozor. Víly zimy létaly po okolí a zdobily krajinu jako ledové království. Víla Perinbaba se starala o to, aby sníh pokryl krajinku na každičkém kousku země. Víla Radost se starala o to, aby každý človíček, kouzelná bytost či zvířátko měly v sobě ducha Vánoc a šířily dobro a radost kolem. Víla Led se starala o to, aby každé jezírko zmrzlo a aby po okolí vznikaly kouzelné rampouchy,“ vyprávěla příběh Elenka.
Dětičky hltaly každé slovo své milé chůvičky. Elenku měli velmi rády, a i když toho neměly moc, vážily si všeho, co pro ně dívka dělá.
„A jak to bylo dál? Co byly ty kouzelné rampouchy?“ zeptal se zvědavý Honza.
Elenka se na chlapečka usmála a pokračovala ve vyprávění příběhu:
„Kouzelné rampouchy v zemi nezemi vznikaly právě na Štědrý den. Nebyly však pro každého. Rampouchy plnily tajné sny. Ale jen tomu, kdo měl čisté srdce. Člověk čistého srdce se dotkl rampouchu, pěkně poprosil a ten mu splnil to nejtajnější přání. Přání, které si uvnitř v srdci nejvíc přeje. Víla Led, Perinbaba i víla Radost se radovaly z každého splněného zázraku a na všechno samozřejmě dohlížely…“ skončila pohádku Elenka. Zvědavé děti vyskočily z gauče a rozběhly se ven. Zvědavá očka zvedaly ke střeše, ze které trčely rampouchy. Těch ale bylo!
„Když si budeme něco přát, splní se to?“ zeptala se malá Julinka Elenky.
Ta jen s úsměvem přikývla. Dětičky začaly skákat kolem domečku tak vysoko, jak jen mohly, ale na rampouchy nedosáhly. Tak jen křičely, dokonce i zpívaly svá tajná přání. Když se smutně vrátily dovnitř, nevěřily vlastním očím.
Na stole ležela velká hostina. Tolik jídla snad ještě ani neviděly. A pod stromečkem? Pod tím se třpytily zabalené dárky. Byl to skutečný vánoční zázrak.
„Naše přání se splnila!“ zakřičely děti a objaly Elenku. Potom se všichni spolu i s ostatními vesničany, kteří neměli tolik štěstí, pustili do chutné vánoční večeře. A pak hurá na dárky!
Elenka se jen usmívala. Byla vděčná, že byla schopna svým dětičkám, o které se starala, vykouzlit krásné Vánoce plné zázraků. To jestli to byla ona, nebo víly zimy, se však asi nedozvíme.
