Podzimní básničky

Na zem padá suché listí,
stromy půjdou brzy spát.

Každý proto snadno zjistí,
že už je tu listopad.

Leze ježek, leze v lese,
náklad ani neunese.

Do listí se zahrabal,
stočil se a spal a spal.

Vlaštovičky čiřikají,
o čempak si povídají?

Jedna se ptá: „Už je čas?“
A ta druhá: „Kde je sraz?“

A co zašuměla bříza:
„Máte letenky a víza do Egypta, na Krétu?“

Tady už je vlaštovičky,
tady už je po létu.

Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?

Schovám se já pod mezu,
až přestane, vylezu.

Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.

Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě

Táta náš šel na houby,
jestli on tam zabloudí!

Nezabloudí, těšte se,
on Vám houby přinese.

Vlaštovičko, leť,
už je na tě čas.

Listí žloutne, poletuje,
po strništích vítr duje,
bude brzo mráz.