Byl jednou jeden chlapeček jménem Honzík. Byl to zvídavý malý kluk, který si nejraději hrál ve svém pokojíčku s vláčkem nebo se stavebnicí. Ale byla jedna věc, které se Honzík bál. A škola to tedy nebyla! Honzík měl strach ze své skříně. A hlavně v noci. Přes den si z ní uměl bez problému vzít oblečení, ale v noci skříň vydávala podivné zvuky, které Honzíka děsily.
„Určitě tam v noci žije nějaké strašidlo,“ myslel si chlapeček. I když mu rodiče pořád vysvětlovali, že ve skříni nic není, Honzík se jí i tak bál. Často z ní v noci totiž vycházelo jakési škrábání, ale vždy, když to táta zkontroloval, nenašel v ní nic.
Jednou večer, když Honzík usínal, ho něco probudilo. Najednou se ze skříně ozvalo to, co vždycky. Důvod, proč se Honzík své skříně bojí. Bylo to jakési škrábání. Ozývalo se znovu a znovu.
„Musím být odvážný jako Superman!“ řekl Honzík svému malému plyšovému medvídkovi a opatrně vstal z postele. Táta mu vždycky říkal, že se má postavit svému strachu. Vždyť skříň přece není děsivá. Dnes to zvládne! Dnes ukáže, že se skříně nebojí. Opatrně v modrém pyžámku přešel ke své skříni. Položil ruku na kliku – když vtom se ozvalo další škrábnutí.
„Já se už nebojím!“ zvolal Honzík hrdě a otevřel svou skříň.
Nevěřil svým očím. Byly tam tři malé myšky, které se v jeho skříni honily a vydávaly onen škrabavý zvuk. To bylo ono škrábání! Když uviděly Honzíka, rychle utekly do malého otvoru ve skříni, kde měly svůj domeček.
Honzík se zasmál.
„Tak vás jsem se bál, kamarádi?“ řekl malým myškám, které vystrčily své čumáčky z otvoru, kde se schovávaly. Myšky se zachichotaly a dovolily Honzíkovi, aby je pohladil.
Chlapeček byl na sebe pyšný – nejen že se postavil svému strachu ze skříně, ale také si uvědomil, že jeho skříň vůbec není tak hrozivá, jak si myslel! Vždyť to byly jen malé myšky.
Opravdu ne všechno je na první pohled takové, jak se zdá.
Od toho dne se Honzík sice nepřestal úplně bát, ale kdykoli ho něco vyděsilo, postavil se tomu čelem, tak jak ho to táta učil. A spolu s tátou vytvořili malý domeček pro tři myšky, aby už Honzíka večer ve skříni tolik nebudily!
