V noci před oslavami Nového roku se malá holčička jménem Ela vydala z postýlky rovnou k oknu, kde hleděla na krásnou sametovou oblohu posetou hvězdami. Milovala hvězdy a způsob, jakým se třpytily jako malé jiskřičky magie.
Avšak dnes večer bylo vše jinak. Ela byla nemocná a svátky strávila v nemocnici. Byla smutná, že nemohla být na Vánoce doma s rodinou, a věřila, že léky rychle zaberou a ona alespoň na oslavy Silvestra bude doma u maminky a tatínka.
Milovala ohňostroj, dobrůtky a hraní stolních her s rodiči dlouho po večerníčku. Dokonce by s nimi pila i dětské šampaňské! Skutečně se už cítila lépe a věřila, že ji brzy pustí domů.
Jak sledovala hvězdy na obloze, všimla si, že jedna hvězdička září jasněji než ty ostatní. Ela, sledujíc hvězdu, přemýšlela, jak je osamělá. Ostatní hvězdičky na nebi byly blízko u sebe, ale tato hvězdička sice zářila nejjasněji, ale ostatní hvězdy byly od ní daleko a ona byla úplně sama.
„Jsme si podobné, víš, obě jsme teď osamělé,“ promluvila smutně Ela k malé třpytivé hvězdičce. Hvězdička jako by jí rozuměla a zablikala přímo na ni. Elino srdce poskočilo. Že by ji ta třpytivá hvězda slyšela?
„Moc bych si přála být už zdravá a zpátky doma. Chci si užít Silvestr spolu s rodiči,“ řekla smutná holčička a sledovala, jak se najednou její nová kamarádka hvězda zatřpytila znovu, víc a víc. Když vtom hvězdička najednou spadla. Ela nerozuměla tomu, co se právě stalo, a jen nevěřícně hleděla na oblohu, kam jen se její hvězdička poděla.
Najednou bylo ráno. Ela otevřela oči a ležela ve své posteli v nemocničním pokoji.
„Možná to byl jen sen,“ pomyslela si smutná holčička a přikryla se bílou peřinou. Když vtom do pokoje vešla maminka spolu s paní doktorkou.
„Dnes jdeš domů, všechny výsledky jsou v pořádku a zápal plic je pryč, jsi zdravá jako rybička!“ zvolala paní doktorka a ještě upozornila maminku, ať Ela odpočívá a dobere předepsané léky.
„Skutečně jdu domů?“ zeptala se nevěřícně holčička.
„Ano!“ řekla paní doktorka s úsměvem.
„A já mám pro tebe malé překvapení za to, jak statečná jsi v nemocnici byla!“ řekla maminka a na krk jí dala krásný zlatý řetízek. A neuvěříte, co na něm bylo! Krásná třpytivá hvězdička. Ela hleděla na dárek od maminky… To je přece ta hvězda, ta třpytivá osamělá hvězda, ke které včera mluvila a pak spadla a zmizela. Nebyl to jen sen, bylo to skutečné. Nebo ne?
A tak se Ela vydala domů a byla šťastná, že už je zdravá a oslavy Nového roku prožije doma spolu s rodiči. Věřila, že jí kouzelná hvězda splnila sen a jako zázrakem jí přistála přímo na krku na řetízku. Byl to nádherný novoroční zázrak. Magie je všude kolem nás, je jen na nás, jestli ji chceme vidět a uvěřit jí, tak jako malá Ela.
