Jak si masky vybraly dětičky

Veronika a Viktor jsou sourozenci, kteří žijí v malém městečku schovaném mezi horami. Město obklopují stromy, které právě na podzim odhalí svůj krásný barevný závoj. Bylo krátce před koncem října a na ulici, kde děti vyrůstaly, se měl konat Halloween.

To znamenalo, že se děti, mladí i staří měli převléct do strašidelných masek. Po skončení oslav a sbírání bonbónů po domech šly všechny rodiny spolu zapálit svíčky na hřbitov těm, kteří už nebyli mezi námi. Byla to taková tradice, kterou město vždy mělo. A protože byla halloweenská oslava za rohem, Veronika a Viktor s dychtivýma očima spěchali do půjčovny kostýmů. Nic si totiž doma nestihli vyrobit, ve skutečnosti se jim ani moc nechtělo. Museli mít tu nejlepší masku ze všech!

Bylo šero, ulici obklopovaly strašidelné výzdoby a dětičky ve svých maskách běhaly po ulicích. Jelikož si ještě Viktor a Veronika nestihli vybrat masky, rychle se vydali do půjčovny spolu s rodiči. Kráčeli ulicemi, pod nohama jim šustilo jen popadané listí, až došli k první půjčovně. Byla však zavřená. Dokonce i prodejna masek byla dnes zavřená.

„Dnes si asi nic nekoupíme,“ řekla smutně Veronika a upravila si čepičku na vlasech. Maminka ji však povzbudila. „Vím ještě o jedné půjčovně. Má ji náš starý známý, pan Albert. Podíváme se ještě tam,“ usmála se na smutné děti maminka. A tak šli, až dorazili k malé půjčovně schované v uličce na okraji náměstí. Všimli si řady masek ve výkladu, které vypadaly skutečně hrozivě. Každá maska ​​však vypadala jinak, děti tam našly hrozivého zeleného Hulka, ježibabu, nebo dokonce masku, která vypadala jako skutečný upír. Nechyběly tam ani směšné a veselé masky, jako například veselá oranžová dýně či růžový jednorožec nebo robot.

Zpoza pultu se na své zákazníky mile usmíval majitel, pan Albert, když sledoval, jak dychtivě sledují každou masku. „Všechny jsem vyrobil sám,“ usmál se pan Albert. Děti nevěřícně obdivovaly každý jeho výtvor. „Potřebujete pomoc?“ zeptal se, když si Viktor nasadil upírskou masku a Veronika masku ve tvaru dýně. Vypadali vtipně, ale to nebylo to, co hledali.

„Chtěli bychom nějakou super masku. Něco, co nás vystihuje,“ vysvětlil majiteli táta s úsměvem. „Hmm,“ zamyslel se pan Albert, „něco bych tu pro vás přece jen měl. Něco, co vás vystihuje,“ řekl nakonec a zavedl rodinku do zadní části malé půjčovny.

„Ty máš ráda princezny. A proto budeš tato princezna,“ podal Veronice růžové šaty a masku. Veronika udiveně hleděla na starého pána, jak to jen uhodl.

„A ty, Viktore, ty máš rád příšery, a proto jsem si pro tebe vybral masku ve tvaru této příšery. Budete jako Kráska a Zvíře,“ usmál se pan Albert a podal chlapečkovi masku, aby se převlékl. „A vy, milí rodiče, pro vás mám něco speciálního,“ usmál se na ně majitel půjčovny a podal jim masky. Maminka byla převlečená za hrozivou doktorku a tatínek šel za piráta. A to je skutečně vystihovalo. Maminka byla ve skutečnosti lékařka a táta miloval příběhy o pirátech od doby, kdy byl malý kluk.

Děti jen nevěřícně hleděly, jak všechno pan Albert uhodl. „Ale jak jste to všechno věděl?“ zeptaly se děti. „To je takové mé malé kouzlo. Vždy na Halloween vím, jakou masku mám komu dát, my víme všechno,“ mrkl na ně pan Albert a usmál se na rodiče. Když šli večer domů, oslavy už byly v plném proudu. Děti stále nevěřily tomu, jak pan Albert trefil všechny masky. No, asi se v tom skrývá jakási magie. Kdo ví, jestli mu to prozradili rodiče, je jen na nás zda kouzlům věříme, nebo ne.

A tak se rodina zúčastnila koledování na Halloween, sbírání bonbónů či oslav se sousedy. Sice dětičky nevyhrály cenu za nejlepší masku, ale věděly, že to právě maska ​​si vybrala je, i když nevěděly jak. A na konci oslav si šla rodinka zavzpomínat s úctou na ty, kteří už nejsou mezi námi, a všem zapálili krásné svíčky, které osvětlovaly město tak jako nikdy předtím.