Na statku byl v noci hrozný vítr. Rek, pes ze statku, ráno obcházel všechna zvířátka a kontroloval, jestli jim velký vítr neponičil domečky. Jeho první cesta vedla za prasátky.
„Ahoj, prasátka, to byl v noci velký vítr. Neponičilo vám to chlívek?“ ptal se Rek.
„Chro, chro, chro, kdepak. Máme ho pevný. Ale vůbec jsme se kvůli tomu hluku, co vítr nadělal, nevyspala.“
Rek šel dál a došel ke kravičkám.
„Ahoj, kravičky, neponičil vám vítr v noci kravín?“
„Bů, bů, bů, kdepak. Máme ho pevný. Ale statkářka se zpozdila se snídaní, už máme hlad,“ povídaly kravičky.
„Nebojte, stračeny,“ uklidňoval je Rek. „Statkářka už je na cestě. Ještě musela posbírat košíky, které jí vítr rozfoukal po dvoře.“
Rek šel dál a došel ke kurníku.
„Ahoj, slepičky, co váš kurník? Přežil tu noční vichřici?“
„Ko, ko, ko, Reku, to je dobře, že jdeš,“ zvolala kvočna a přiběhla ze dvorku. „Pobíhám tady od rána a marně hledám svá kuřátka. Ten vítr je tak vyplašil, že mi někam utekla. Snad se jim nic nestalo.“
„Neboj, kvočno, já je najdu,“ povídal Rek, sklonil čenich k zemi a začal čenichat.
Jakmile ucítil stopu kuřátek, vydal se po ní. Kvočna netrpělivě poskakovala za ním a pořád pokvokávala a volala své děti.
Stopy dovedly Reka až ke stáji.
„Ahoj, koníci, neviděli jste tu kuřátka?“ ptal se Rek. „Určitě tudy šla.“
„Jakpak by ne,“ zařehtal koník. „Jsou tady u nás. Zabloudila v noci v tom větru ze dvorku až k nám.“
Ze stáje vyběhlo hejno kuřátek a rovnou pelášilo ke kvočně.
„Dětičky moje, to jsem ráda, že jsem vás našla,“ kvokala blaženě kvočna a každé kuřátko objala. „Děkuji ti, Reku, že jsi mi pomohl je najít.“
„To nic, kvočno. Od toho tu jsem,“ usmíval se Rek.
„Půjdeš s námi na dvorek?“ ptala se kvočna.
„Kdepak, ještě musím obejít další zvířátka na statku. Co kdyby tu ještě někdo potřeboval moji pomoc?“ řekl Rek a běžel na pastvinu kontrolovat ovečky.
Pohádka byla moc milá a hezká. Pejsek Řek byl moc hodny.
Nina 6 let