Za devatero horami, osmero řekami a sedmero lukami se nachází les Kvapilov. V tomto lese bydlí spousta zvířátek. Důležitými obyvateli každého lesa jsou mravenečci, kteří celé dny pilně pracují. Také v Kvapilově žila velká mravenčí rodina se svojí mravenčí královnou. Všichni mravenci si královnu předcházeli a pomáhali jí se vším, seč jim síly stačily.
Součástí mravenčí rodiny byl také mladý mravenec jménem Fíla, který měl spoustu sourozenců. Fíla byl ze všech sourozenců nejmladší, nejmenší a byl tak trochu nešika. Nejradši pomáhal mamince při vaření a uklízení, ale vždy to dopadlo tak, že rozlil polévku, osolil čaj nebo málem spadl do škopku s vodou.
Jednoho dne v mraveništi nastal velký povyk. ZMIZELA KRÁLOVNA! Zrovna toho dne se Fílovi vůbec nedařilo. Mamince se od rána pletl pod nohy. „Fílo, copak ty nevidíš, co se v mraveništi děje? Všichni hledají královnu, půlka mraveniště pláče a ta druhá polovina běhá po lese. Copak se mi zrovna dnes musíš plést pod nohy?“ rozkřikla se na něj maminka, která je jindy velmi trpělivá a Fílovu pomoc vždy ocení, i když se mu zrovna nedaří.
„Jejda, to jsem ale nešika. Raději se půjdu projít, ať tady svojí nešikovností nezacláním,“ pomyslel si Fíla a smutný vydal se do lesa. Najednou se začalo šeřit a poprchat. Zamyšlený Fíla si toho napřed vůbec nevšiml a šel zabraný do svých myšlenek dál a dál. Najednou mu došlo, že tyto cestičky v lese vidí nejspíš poprvé a vůbec neví, kde se nachází.
A vtom to uviděl! Před ním stála cedule s nápisem „BLUDILOV. DÁL ANI KROK!“. Fíla zpanikařil a začal rychle hledat cestu zpět. Došlo mu totiž, že se ocitl v lese, o kterém mu maminka povídala děsivé příběhy. Doslechl se například, že v Bludilově žijí obrovští červení mravenci, kteří kradou jídlo z mravenišť v jiných lesích. Dokonce se doslechl i to, že každého, kdo do Bludilova vejde, tito červení mravenci ihned přepadnou, přivážou ho ke stromu a nechají ho hladovět.
Mezitím v Kvapilově byla do pohotovosti povolána mravenčí armáda, která hledala královnu. A protože se Fíla celý večer nevrátil domů, tak ho začala hledat jeho maminka. „Kam se ten náš kluk asi poděl?“ naříkala maminka. „Neměla jsem být na něho tak nerudná,“ pomyslela si.
Fíla stále marně hledal cestu zpět, když vtom uslyšel usedavé naříkání a pláč. Nastražil uši a snažil se najít, odkud se nářek line. A najednou si všiml, že vysoko na stromě před ním visí přivázaná královna z jeho mraveniště! Královna, kterou od rána hledá celý Kvapilov. Unesli ji velcí červení mravenci z Bludilova, protože na obyvatele Kvapilova měli spadeno už od nepaměti.
A protože jsou mravenečci pilní pracanti, začal Fíla rychle sbírat po lese větvičky, aby z nich postavil žebřík. Po žebříku vylezl na strom za královnou a překousal lana, kterými byla přivázaná. Královna byla po celém dni hladová a moc slabá, takže nemohla udělat ani krok. Protože jsou mravenci schopni unést několikanásobek vlastní váhy, vzal si ji Fíla na záda a utíkal, co mu nohy stačily.
Najednou uslyšeli šílený rámus. Měli v patách armádu obrovských červených mravenců z Bludilova. Fílovi pomalu docházely síly. Když vtom jako blesk z čistého nebe se před nimi zjevila armáda mravenců z Kvapilova, která prohledávala les, aby našla královnu. Naštěstí se jí podařilo zastavit armádu z Bludilova a ukázala Fílovi cestu do jejich mraveniště.
Když Fíla doběhl do Kvapilova, čekala ho maminka s otevřenou náručí. Jakmile mravenci z Kvapilova zjistili, že Fíla přivedl královnu, začaly třídenní oslavy na počest mravence Fíly, který se stal rázem nejoblíbenějším mravencem celého mraveniště. Na jeho počest nechala královna vytesat sochu na místním náměstí. A pokud ji Fíla vlastní nešikovností neshodil, tak tam stojí dodnes.
