Haló, haló, škola volá! Děti, nebojte se, v našich pohádkových lavicích se učíme rádi. Všechny děti (a nejenom děti) zažívají ve školních lavicích ta pravá studijní dobrodružství. Přijďte za námi do vyučování, určitě se s námi něčemu zajímavému přiučíte.
Bylo chladné prosincové ráno a škola se pomalu blížila ke konci. Bylo krátce před zahájením prázdnin a školy se měnily na kouzelné vánoční krajinky. Každá třída vytvářela všelijaké vánoční kresby plné třpytek či nosila ozdoby na vyzdobení svého stromku.
Pokračovat ve čtení →
V jeden chladný prosincový den se chlapeček jménem Oto vzbudil do krásné zasněžené krajinky. Okno zdobily třpytivé rampouchy, které visely ze střechy. Celou noc sněžilo a všechno kolem pokryla bílá třpytivá peřina. Byl víkend a to znamenalo, že chlapeček dnes do školy jít nemusel, a proto… jde stavět sněhuláka!
Pokračovat ve čtení →
Svátky jsou kouzelné. Hlavně ty vánoční. Pro některé jsou plné radosti, chutného jídla či dárků. Ne všichni však mají svátky tak šťastné a radostné nebo štědré. Proto je důležité rozdávat radost všude, kudy člověk jde, a pomáhat těm, kteří to potřebují. Skutečně potřebují.
Pokračovat ve čtení →
Když se mladý chlapec jménem Janek vrátil z války, jeho srdce bylo unavené, ale plné naděje, že znovu uvidí rodnou krajinu takovou, jakou si ji pamatoval – plnou smíchu, zpěvu a vůně kvetoucích sadů.
Pokračovat ve čtení →
Byl začátek prosince a pan Podzim se pomalu loučil s přírodou. Ve vzduchu jsme cítili chladný vánek a ulice začaly pomalu zdobit všelijaké vánoční ozdoby a třpytivá světýlka. Dětičky nedočkavě čekaly na Vánoce, co jim Ježíšek pod stromeček přinese.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmi horami a sedmi dolinami žil jednou jeden pohledný mladý muž jménem Ondřej. Ondřej byl šikovný kovář, který ale vždy dokázal s čímkoli pomoci i ostatním, a proto ho měli v sousedství rádi.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno království a v tom království žil jeden pohledný princ Viktor. Měl se brzy stát králem, protože zrovna nedávno poznal překrásnou princeznu Elu, kterou si chtěl vzít za ženu. Celé království se chystalo na velkou svatbu, která se měla konat v čase festivalu hojnosti. Všichni se těšili na nového krále, protože princ byl laskavý a lid ho měl rád.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno se jednomu páru narodilo krásné děvčátko. Jedné noci však, když už všichni spali, dívku unesla čarodějnice. Rodiče vyhlásili pátrání a hledalo se po celé zemi, ale děvčátko nikde nenašli. Po letech to rodiče vzdali. Matka ze smutku onemocněla a zemřela. A tak muž zůstal sám a každý den přežíval s nadějí, že se jeho dcerka vrátí.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Stela. Žila s maminkou a tatínkem v krásném bytě na kraji města. Jenže ten jejich byt zas tak krásný nebyl. Stela měla totiž jednu špatnou vlastnost. Nechtěla po sobě nic uklízet. A co hůř, byla hrozně nepořádná.
Pokračovat ve čtení →
Podzim už byl v plném proudu a kromě chladného podzimního vánku okolí zdobily i barevné listy, které nám šustily pod nohama. Na oknech škol i školek pomalu přibývaly vystříhané oranžové dýně či vybarvené listy a ježci. Na dnešní den ve škole se Olivie velmi těšila.
Pokračovat ve čtení →
Byl den před začátkem podzimních prázdnin. Město zdobily vyřezávané dýně či spadané listí a třídy ve školách se také oblékly do podzimního hávu. Třídy zdobili kaštanoví mužíčci, nabarvené dýně, kostlivci a obarvené listí na oknech. Jelikož byl den před začátkem podzimních prázdnin, ve škole se odehrávalo podzimní představení.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, stál kdysi jeden zámek. V něm žil starý král, který měl dceru. Ta měla zvláštní dar – uměla ovládat počasí. Princezna si své schopnosti pečlivě střežila a dlouho odmítala všechny nápadníky.
Pokračovat ve čtení →
Žily byly jednou tři sestry. Ta nejstarší se jmenovala Rózinka a nenáviděla květiny. Dokonce tolik, že nechtěla ani chodit ven z chalupy. Ale moc jí to nepomohlo, protože její druhá sestra Květa květiny milovala a nosila si je v kořenáčích i domů. Róza se na ně nemohla ani podívat, jak se jí hnusily, ale Květa si jich nanosila v květináčích a truhlících domů tolik, že bylo zcela nemožné se pohledu na ně vyhnout.
Pokračovat ve čtení →
V černém lese daleko mezi skalami žil loupežník. Měl dlouhé spletené vousy, na hlavě roztrhaný klobouk a pod ním mu trčely huňaté černé vlasy. Bydlel u těch nejvyšších skal v ukryté jeskyni. Nebyl zlý, jen nic jiného než loupení neznal.
Pokračovat ve čtení →
V jedné pohádkové zemi zrovna nebyl žádný čaroděj dost zlý na to, aby se mu chtělo unášet a zaklínat princezny, a ani žádný drak tak hladový, aby chtěl žrát princezny a rytíře. Všechny čarodějnice tu byly na čarování moc líné. A tak v tom království byla strašná nuda. I vymyslel jednou král pro své poddané trochu zábavy.
Pokračovat ve čtení →