Nejlepší přítel člověka, ten chlupatý parťák, který sedí vždy po boku svého páníčka, se na vás, děti, těší v pohádce o velkých psech i malých pejscích. Spolu s nimi zažijete nejedno dobrodružství a poznáte skvělé kamarády. A nebojte se, všechno dopadne dobře, i nástrahy paní kočky. Packu na to!
Jak vidíte, děti, vyrůst dá štěněti hodně práce, a hlas přírody, jemine, to je vám přísný učitel, nic takovému štěněti nesleví. Jenže někdy nemá kdy napovídat, protože musí učit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy žrát a které nechat.
Pokračovat ve čtení →
Bylo to zrovna tak někdy v lednu, leželi pejsek s kočičkou každý ve své postýlce a povídali si o zimě.
„Nějak se mně ani nechce z té teplé postele ven,“ povídá pejsek, „já mám zimu rád, zvlášť když je takhle dost sněhu, ale nesmí být ta zima tuze moc veliká. Já nevím, jestli se ti to také někdy stane, ale když mně vleze sníh mezi prsty a já ho mám potom plné tlapičky, to je tuze nepříjemné. To ti tak tuze zebe“.
„To já znám,“ řekla kočička, „to je tuze nepříjemné. Ale teďka mám nožičky tak pěkně zahřáté, horké, div že se mně z nich nekouří. Ono je v posteli tak pěkně, když je zima, že se mně ani vstávat nechce.“
Pokračovat ve čtení →
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale jelikož to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dáseňka.
Pokračovat ve čtení →
Do jednoho města – jmenovalo se Měcholupy, přijel nedávno poprvé velký cirkus. Děti se sem mohly chodit dívat na představení klaunů, poníků, opic, akrobatů a především jednoho obřího slona. Děti se velice bavily a měly z cirkusu velkou radost.
Pokračovat ve čtení →
Jak už bývá zvykem, každé z dětí musí chodit do školy, a to i v případě, že se brání zuby – nehty. Ale věděli jste, že po světě chodí i pár pejsků, kteří se už také do školy podívali? O jednom takovém pejskovi vám dnes budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Bača Fero měl mnoho ovcí. Aby se mu žádná z nich neztratila měl šest psů, kteří je ve dne v noci hlídali. Jednoho dne se jediné Ferově fence narodila čtyři štěňata. Jedno však bylo velmi malé. Dali mu proto jméno Pinďa.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna veselá rodina se dvěma dětmi, která si pořídila štěňátko. Dali mu jméno Charlie. Děti se o štěňátko pečlivě staraly a doslova si ho zamilovaly, jenže štěňátko to vidělo poněkud jinak. Od svého příchodu totiž muselo neustále poslouchat nějaké povely. „Sedni! Lehni! Pac!“, křičely na něj neustále děti, až mu to uši trhalo.
Pokračovat ve čtení →