Pejsek s kočičkou si chtěli venku zahrát s dětmi, ale žádné děti venku nebyly.
Pokračovat ve čtení →Jak hráli pejsek s kočičkou divadlo a co bylo na Mikuláše
Pohádky o psech
Nejlepší přítel člověka, ten chlupatý parťák, který sedí vždy po boku svého páníčka, se na vás, děti, těší v pohádce o velkých psech i malých pejscích. Spolu s nimi zažijete nejedno dobrodružství a poznáte skvělé kamarády. A nebojte se, všechno dopadne dobře, i nástrahy paní kočky. Packu na to!
Jak víla Jasněnka pomohla Janičce
V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže právě teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce držela vodítko pro svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na dům a tvářili se posmutněle.
Pokračovat ve čtení →Babiččin příběh
„Milé moje děti, teď vám povím jeden kouzelný příběh,“ řekla babička, posadila se u doutnajícího krbu a sledovala nedočkavé tvářičky svých vnoučat Marušky a Kubíka vykukující zpoza huňaté deky.
Pokračovat ve čtení →O princezně a jejím nejlepším příteli
Za špičatou horou a zimními lesy stálo malé, zato krásné království. Bydlela v něm půvabná princezna se svými rodiči. Princezna byla moc krásná. Její dlouhé světlé vlasy jí svítily jako sluníčko. Oči měla modré jako křišťálová studánka a její úsměv byl ten nejhezčí na celém světě. Byla taky moc hodná a měla dobré srdce. Král a královna z ní měli obrovskou radost a nadevše ji milovali.
Pokračovat ve čtení →Hrdina Hafík
Milé děti, určitě si vzpomínáte na pejska Hafíka, který žil u Martínka doma. Byli to věrní přátelé, kteří spolu vymýšleli různá dobrodružství. Nejvíce však milovali hry na superhrdiny.
Pokračovat ve čtení →Žáby a abeceda
V jednom jezírku žili žabí tatínkové a žabí maminky. A ti měli své žabí dětičky. Protože chtěli, aby jejich děti byly chytré, posílali je do žabí školy. Žabí škola, to vám bylo místo na hladině jezírka, kde se hustě rozrostl leknín. Každá žabka si sedla na jeden leknínový list a poslouchala paní učitelku.
Pokračovat ve čtení →O pejskovi a kočičce, jak myli podlahu
To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé. Ale ani to vždycky tak neuměli, protože mají malé a nešikovné tlapičky a na těch tlapičkách nemají prsty jako mají lidé, jenom takové malé polštářky a na nich drápky.
Pokračovat ve čtení →Jak si pejsek roztrhl kaťata
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili (však jsme o tom tuhle vypravovali, jak si šikovně umyli podlahu a jak se potom oba na slunci sušili) a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, byla jednou velikonoční neděle a tak si řekli, že půjdou spolu na výlet. Sluníčko pěkně svítilo. „Půjdem třeba do lesa,“ povídá pejsek, „kampak jinam bychom šli, když je tak hezky?“
Pokračovat ve čtení →Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapiti. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly: „Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
Pokračovat ve čtení →Psí smečka na Aljašce
Daleko odsud v zemi zvané Aljaška žije psí smečka. Není to obyčejná smečka. Jsou to psi, kteří mají mezi sebou silné pouto, spolupracují spolu a mnohdy si navzájem zachránili život. Tito psi mají výjimečnou práci. Každý z nich má na sobě zvláštní vázání. Žádná běžná vodítka, je to postroj, který spojuje všechny psy ve smečce. Společně táhnou za sebou sáně, na kterých stojí jejich pán s nákladem.
Pokračovat ve čtení →Superhrdina Bailey
Byl jednou jeden pejsek Bailey, který velmi toužil pomáhat lidem. Netušil však jak. Byl přece jenom malý pejsek, neměl žádnou kouzelnou moc. Jednou v noci si pěkně ležel ve svém pelíšku doma v rodině, u které žil, když tu najednou viděl, jak na tmavé noční obloze padá hvězda. A padající třpytivá hvězdička je přece kouzelná! Ta přece nosí štěstí!
Pokračovat ve čtení →Honzík a pejsek
Milé děti, určitě si vzpomínáte na chlapečka Honzíka, který velmi toužil mít nového přítele – svého vlastního pejska. Chlapeček byl však neposedný a musel nejprve svým rodičům dokázat, že on zodpovědný skutečně je!
Pokračovat ve čtení →Honzík a zodpovědnost
Byl jednou jeden malý chlapeček, který si moc přál mít přítele. Nepřál si však obyčejného kamaráda! Jeho snem bylo mít veřejného parťáka – pejska. Každý den po škole maminku i tatínka pěkně prosil, ať mu pejska koupí, ovšem neúspěšně. Honzík byl neposedný chlapeček a učit se mu nechtělo, jeho rodiče se proto báli, že by se o pejska nedokázal postarat.
Pokračovat ve čtení →Bodřík má rodinu!
Milé děti, určitě si vzpomínáte na malého pejska Bodříka, který žil na ulici a nikdy nikoho neměl. Jeho domovem byla jen malá krabice od bot. Když se jeden letní den vydal do parku, uslyšel volání o pomoc. Malá kočička byla zaseknutá na vysokém stromě a bála se sejít dolů. A právě pejsek Bodřík malé zrzavé kočičce odvážně pomohl. A dnes se dozvíme, jak tento příběh pokračuje dál.
Pokračovat ve čtení →Bodřík je zachránce!
Byl jednou jeden krásný slunečný letní den. Dětičky si vesele hrály v parku na hřišti, veverky skákaly z větve na větvičku a pejsci si vesele hráli na trávě s míčkem. Malý opuštěný pejsek Bodřík se však sám smutně procházel po parku a z dálky sledoval ty šťastné tváře pejsků, kteří měli domov. Tolik toužil být jedním z nich.
Pokračovat ve čtení →