Vzhůru do pohádky o kouzlech. V Pohádkozemi kouzlí kdekdo a kdeco. Máme tu kouzla paní Zimy či pana Podzimu, skřítci vykouzlí každou chvíli úsměv na vašich tvářích a nechybí ani kouzlo lásky. Učaroval vám náš svět kouzelných pohádek? Už v něm na vás čekáme.
Kdysi dávno se jednomu páru narodilo krásné děvčátko. Jedné noci však, když už všichni spali, dívku unesla čarodějnice. Rodiče vyhlásili pátrání a hledalo se po celé zemi, ale děvčátko nikde nenašli. Po letech to rodiče vzdali. Matka ze smutku onemocněla a zemřela. A tak muž zůstal sám a každý den přežíval s nadějí, že se jeho dcerka vrátí.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed jedné malé vesnice stál nádherný park. Rostly tam krásné stromy, tekl tam potůček a všude vedly různé cestičky, kde se dalo hezky procházet. Všechny děti tam moc rády chodily. Kdybys šel po jedné z těch cestiček až úplně doprostřed parku, našel bys tu nejlepší věc, která tam byla.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jedno krásné zelené údolí. Rostly tam květiny různých barev. Všechny měly svou nádhernou vůni. Každá z nich voněla jinak. Stačilo jen zavřít oči a jemně se nadechnout blízko jedné z nich. Voněly tak silně, až se z nich motala hlava.
Pokračovat ve čtení →
Byla jedna kouzelná krajinka, která se jmenovala Aladia. Tato kouzelná země se rozprostírala daleko za naším světem. Byl to svět, ve kterém nežili žádní lidé, ale něco úplně jiného – kouzelné bytosti. A právě v této barevné krajině bylo každý den veselo.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna moc hodná holčička. Jmenovala se Emička a měla moc ráda zvířátka. A zvířátka měla ráda ji. Jako každý den chtěla Emička vzít svého pejska Sunnyho ven, že tam spolu budou dovádět, ale Sunny ležel v pelíšku a vůbec se mu nechtělo vstávat. Vypadal smutně. Když mu Emička jemně sáhla na čumáček, ucítila, že ho má horký.
Pokračovat ve čtení →
Nedaleko jednoho malebného lesa byla lehce rozpadlá chaloupka a v té bydlel chlapec Vilém se svou babičkou. Měli krásný a spokojený život. Sice strádali na penězích a majetku, ale zato měli lásky na rozdávání.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kouzelný svět, který se jmenoval Země Nezemě. V tomto kouzelném světě nežili jen lidé, ale i čarodějové, hroziví vlkodlaci či přátelští malí skřítci. Čarodějové přivolávali déšť, když byly dlouhé dny sucha, nebo pomáhali lidem, když byli nemocní, hradby království střežili mocní rytíři spolu s čaroději.
Pokračovat ve čtení →
Když se v kalendáři objevil prosinec, nastala zima. Ručička na teploměru pořád klesala a na okně se tvořily mrazíky. Všechny děti čekaly na první vločky. Nemohly se dočkat, až se budou koulovat, stavět sněhuláky a sjíždět kopce na saních. I Tomášek byl nedočkavý. Byl to malý kluk, kterému začaly zimní prázdniny.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno království, ve kterém byli všichni smutní. Jejich krásnou princeznu unesla zlá čarodějnice a udělala si z ní služku. Princezna musela v její chaloupce zametat a umývat podlahy, smejčit pavučiny, vařit, štípat dřevo a starat se o zvířata.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá vesnička. Stálo v ní několik domečků. Byly blízko sebe, a tak se každý s každým z té vesničky znal. Všichni byli dobrými sousedy a kamarády, ale dvě děti byly těmi nejlepšími přáteli.
Pokračovat ve čtení →
Už je tomu dávno, co v jednom předalekém království vládl král se svou paní. Panovali moudře, lid je měl rád. Královskému páru se však stále nedařilo počít miminko.
Pokračovat ve čtení →
„Milé moje děti, teď vám povím jeden kouzelný příběh,“ řekla babička, posadila se u doutnajícího krbu a sledovala nedočkavé tvářičky svých vnoučat Marušky a Kubíka vykukující zpoza huňaté deky.
Pokračovat ve čtení →
Příběh, o kterém ti budu vyprávět, se stal v noci. Na nebi se objevil paprsek měsíce, hvězdy se třpytily jako kapky rosy na černém plátně a zem se naopak přikryla jasně bílou pokrývkou sněhu. Všechny děti už hezky spaly ve svých postýlkách. Jen jeden klouček koukal z okna. Hnědé vlásky měl rozcuchané, pyžámko na sobě pomačkané, a i když už bylo dost pozdě, oči měl dokořán. Hleděl upřeně na nebe a čekal.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl, ani neslyšel.
Pokračovat ve čtení →
Děti, určitě si vzpomínáte na mladého obuvníka Matouše, který žil ve vesničce pod zámkem. Pracoval jako obuvník, tak jako jeho celá rodina, i když on sám toužil být statečným rytířem na zámku, který bude chránit krále a jeho krásnou dceru, princeznu Elišku.
Pokračovat ve čtení →