Prasátko Pepa stůně

Bylo ráno jako každé jiné, když se prasátko Pepa probudilo. Pepa a její mladší bratříček utíkali ke stolu, kde jim maminka s tatínkem připravili výbornou sladkou snídani. Pepina milovala rohlík s marmeládou a horké kakao. Avšak když dnes snědla půlku rohlíku a vypila trošku kakaa, necítila se příliš dobře. Začalo ji bolet bříško a také se jí na obličeji objevilo hned několik červených a nafouklých pupínků.

Pokračovat ve čtení →

Jak pejsek a kočička myli podlahu

(zkrácená verze, v původním znění najdete zde)

V malém domečku na konci lesa spolu hospodařili pejsek a kočička. Bydleli tam už několik let a snažili se vše dělat stejně jako lidé, avšak ne vždy se jim to povedlo. Nemají přece ruce a nohy stejné jako člověk. Na tlapkách mají maličké polštářky a z nich vykukující drápky. Právě proto to u nich v domečku vypadalo všelijak.

Pokračovat ve čtení →

O kočičce Poledničce

Naše Micka – kočka milá, tři koťátka z jara měla. To první byla kočička. Protože se narodila večer, dostala jméno Večerka. Druhé kotě přišlo na svět k ránu, když sluníčko otevíralo ke dni bránu. Kocourek to byl a dostal jméno Emil. Poslední kočička se narodila, když právě dvanáctá hodina na věži bila. Poledne na věži právě zvoní, tudíž jméno Polednička kočičce zvolili.

Pokračovat ve čtení →

Čert a Káča

Kdesi kdysi žilo děvče, které se jmenovalo Káča. Byla to holka upovídaná a někdy také hubatá. A navíc byla také velice ošklivá. Velký nos a uši, pihatá tvář a velké břicho. To byla Káča. Celá ves si o ní povídala. Každý týden chodila Káča k muzice a velmi si přála, aby si mohla zatancovat s nějakým mládencem. Avšak všem byla jen pro smích a nikdo ji k tanci nevyzval.

Pokračovat ve čtení →

Jak si pejsek roztrhl kalhoty

Byl jeden z krásných parných letních dnů a pejsek s kočičkou se rozhodli, že jen tak nebudou sedět doma a vyrazí na výlet. Dlouho přemýšleli, kam by se jen mohli podívat, až to pejsek vymyslel. „Půjdeme se koupat k jezeru,“ sdělil s potěšením v očích kočičce. Kočička souhlasila a vydali se na cestu, která není příliš dlouhá.

Pokračovat ve čtení →

Mikulášský zázrak

Byl chladný zimní večer, kdy stařičký Mikuláš seděl u svého vyhřátého krbu a sledoval, jak venku poletují bělostné vločky. Také vzpomínal na časy, kdy téměř všechny děti byly hodné a jen zřídkakdy se stávalo, že maminku s tatínkem trošku pozlobily. Nyní Mikuláš společně s čertem a andělem nosí více uhlí než dárků a dobrot, protože děti vymýšlí o mnoho více lumpáren. Moc si přál, aby bylo letos vše tak jako dříve a rozdal s andělem a čertem mnoho dárečků.

Pokračovat ve čtení →

Eliška a kouzelný batůžek

V jedné hezké vile na okraji města již 10 let žila malá holčička, která se jmenovala Eliška. Eliška zrovna nechodila do školy, protože měla letní prázdniny. Jednoho prázdninového dne vyrazila do zahrady, která sousedila s jejich vilkou, jelikož tam časně ráno spatřila růžový třpytící se batůžek, jenž chtěla prozkoumat.

Pokračovat ve čtení →

Jak Rumcajs zachránil pichlavé klubíčko

Uprostřed hlubokého a temného lesa nazývaného Řáholec, žil vousatý švec, který se jmenoval Rumcajs. Tento švec měl červený klobou a kalhoty a na nohou nosil černé nebo hnědé boty. Rumcajs bydlel v jeskyni společně se svojí krásnou ženou a maličkým čiperným synem Cipískem. Každý den spolu zažívali mnoho a mnoho dobrodružství.

Pokračovat ve čtení →

Ovčák a trpaslík

Před mnoha a mnoha lety žil jeden chudý ovčák a ten měl sedm oveček, které každý den pásal na vysoké hoře. Jako každý jiný den se ovčák vydal napást ovečky na vysokou horu. Sledoval okolí, opřel se o svou hůl a zasnil se, jaké by to bylo, kdyby všude kolem nepanovala taková drahota. Jak by své děti každý den dosyta nakrmil. V tu chvíli se odněkud vynořil maličký mužíček v červené čapce a s dlouhou bradou.

Pokračovat ve čtení →

O dvanácti měsíčkách

Byla jednou jedna matka a ta měla dvě dcery. Holena byla její vlastní dcera a druhá dcera Maruška byla nevlastní. Matka měla raději svou vlastní dceru Holenu. Maruška byla přeci jen nevlastní. Vyrostlo z ní krásné děvče a to matka těžce nesla. Její vlastní dcera totiž vůbec krásná nebyla. Díky Maruščině kráse jí matka a Holena ubližovaly. Maruška se musela starat o domácnost a zvířata. Ty dvě nehnuly ani prstem.

Pokračovat ve čtení →