Žil byl jeden mlynář, který měl tři syny. Jeden z nich byl velmi pilný a pracovitý, avšak zbylí dva se jen poflakovali a práce pro ně nebyla.
Pokračovat ve čtení →České pohádky
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Je tomu už hrozně dávno, co žil jeden princ. Byl už dost starý na to, aby si vybral nevěstu, avšak byl velice vybíravý a žádná z dívek se mu nelíbila. Jednoho dne, když vyjel do lesa na koni, spatřil vysokou věž a v jejím okně krásnou dívku, do níž se okamžitě zamiloval a chtěl si ji vzít. Byla přece tak krásná.
Pokračovat ve čtení →Děvčátko se sirkami
V jeden studený zimní den, kdy padal hustě sníh, ploužila se po tmavé ulici dívenka. Pocházela z chudé rodiny. Každý den chodila na trh, aby prodala alespoň nějaké sirky. Vždy jí někdo daroval alespoň krejcar, někdy dokonce i prodala pár sirek. Dnes se jí ale vůbec nedařilo, a proto se bála přijít domů bez jediného krejcaru.
Pokračovat ve čtení →Princezna na hrášku
Byl jeden zámek a v něm žil princ. Toužil se oženit s opravdovou princeznou. Rozhodl se, že ji bude hledat kdekoliv. A tak jezdil křížem krážem po celém světě. Hledal, ale pořád marně. Princezen bylo hodně, ale jak měl poznat, která z nich je opravdová? Zanedlouho hledat přestal a vrátil se velmi smutný na svůj zámek.
Pokračovat ve čtení →O Otesánkovi
Za devatero řekami, devatero horami a devatero lesy stála malá dřevěná chaloupka, ve které žil statný dřevorubec se svojí ženou a měli se velice rádi. Jejím velkým společným přáním bylo mít syna, avšak oba měli velké obavy, zda by ho zvládli slušně vychovat a dát mu vše, co by potřeboval.
Pokračovat ve čtení →O Zlatovlásce
Je to už velmi dávno, kdy v jednom velkém království, žila princezna, která se jmenovala Zlatovláska. Proč se jí říkalo zrovna Zlatovláska? Tato malá princeznička měla krásné dlouhé zlaté vlásky, které zářily na míle a míle daleko. Díky jejím krásným vlasům znal Zlatovlásku každý člověk z širokého okolí.
Pokračovat ve čtení →Sedmero krkavců
Matka pekla svým sedmi synům chléb. Chlapci ji neustále zlobili, dohadovali se a nechtěli se utišit. Bochníky po matce chtěli, to matku natolik rozčílilo, že vykřikla: „I bodejž jste se všichni zkrkavčili!“
Pokračovat ve čtení →Šípková Růženka
Už je tomu dávno, co v jednom předalekém království vládl král se svou paní. Panovali moudře, lid je měl rád. Královskému páru se však stále nedařilo počít miminko.
Jednou zjara seděla královna na zahradě u jezírka. Pozorovala všechny živé tvory, kteří se zrovna točili okolo svých čerstvě narozených mláďat. „Kéž bych i já měla dítě a mohla se o něj starat jako všechna ta zvířátka,“ povzdechla si královna.
Pokračovat ve čtení →O Budulínkovi
Žila jednou jedna babička a dědeček a ti měli svého Budulínka. Každý den chodívali do práce a Budulínek zůstával doma sám. Babička mu pokaždé říkávala: „Buď hodný, Budulínku, hezky si hraj a nikomu neotvírej! Navařila jsem ti hodně hrášku, ten máš přeci ze všeho nejraději. Dala jsem ti ho do pece.“
Pokračovat ve čtení →O Palečkovi
Byli dva manželé a ti žili sami. Tolik si přáli děti, ale žádné neměli. Jednou odjel muž orat na pole a mezitím mu doma žena porodila syna. Synek nebyl o nic větší než paleček, tak mu maminka dala jméno Paleček. Byl to klučík poněkud zvláštní. Hned jak se narodil, skotačil, žádný koutek domu mu nezůstal utajený.
Pokračovat ve čtení →Sůl nad zlato
V jedné zemi za sedmero horami a za sedmero řekami žil starý král, který měl tři dcery. Nejstarší princezna byla krásná, ale panovačná a pyšná. Prostřední dcera byla marnivá a samolibá. Nejmladší dcera, Maruška se jmenovala, byla nejen krásná, ale i hodná, přívětivá a ke každému laskavá, snad proto ji měl král nejraději.
Pokračovat ve čtení →