Vlk a beránek

Kdysi dávno žil ve velkém stádě jeden malý, paličatý beránek. Byl vždycky spokojený, protože si dělal, co chtěl. Byl ještě maličký a roztomilý, takže se mu každý průšvih brzy odpustil a nikdo se na něj dlouho nezlobil.

Ani máma ovce, ani pastýř či ovčáčtí psi. Ostatně pastýře a psy potrápil nejčastěji, když si bez dovolení odběhl mimo stádo a všichni jej museli hledat. Co se mu nadomlouvali, že mimo stádo to pro něj není bezpečné. Beránek věděl svoje – když odběhne od stáda, najde si tu nejlepší travičku k jídlu a nejčistší vodičku k pití. A jak bylo řečeno, stejně se na něj nikdo dlouho nevydržel zlobit.

Jednoho dne, když se stádo přesunulo na novou pastvinu, vyrazil beránek na vlastní pěst prozkoumat okolí. Po nějaké době dostal ohromnou žízeň. Naštěstí zaslechl nedaleko zurčet potůček. Vydal se k němu a pil a pil.

Pohádka ke čtení - Vlk a beránek
Vlk a beránek

Najednou se ale ozval hrozivý hlas: „Jak se opovažuješ pít z mého potůčku?“

„Co? Já? Vždyť jsem si jen loknul,“ povídá bezelstně beránek.

„Ty malý, drzý darebo, já tě naučím,“ chystal se už na něj vlk skočit, když tu se ozval štěkot pasteveckých psů a z houští se vynořil pastýř. Vlk rychle utekl a beránek se ještě důkladně napil, než ho pastýř odvedl zpět ke stádu.

Ale vlku se nechtělo na beránka zapomenout. Nechtěl nechat toho malého drzouna uniknout bez trestu a taky, inu, ho samozřejmě chtěl sníst. Rozhodl se, že si na beránka u potoka počíhá. Však on se jistě vrátí!

Brzy se vlku ochomýtání kolem potůčku vyplatilo. Uviděl beránka, jak si vykračuje k vodě. Sice se rozhlížel, jestli nezahlédne vlka, ale ten starý šedivý chlupáč byl zkušený a věděl, jak se maskovat. Jen co sklonil beránek hlavu k vodě a uskrnul si pár doušků, už jej svíral v prackách vlk.

Beránek volal: „Pomóc, pastýři! Pomóc, psi!“ Jenže nikdo si ještě nestihl všimnout, že neposedný beránek zase zmizel. A tak jej zatím nikdo nehledal. A vlk tisknul beránka stále silněji.

Naštěstí byl beránek filuta. Praštil svou tvrdou hlavou vlka do čumáku, ten to nečekal a překvapením na chvíli povolil sevření. Přesně ta chvíle beránkovi stačila. Rychle se vysmeknul z vlčích tlap a pelášil směrem ke stádu. Než stihl vlk zareagovat, byl beránek fuč.

Ještě dlouho vlk slídil kolem vody a vyhlížel osamoceného beránka. Ale mohl si o něm leda nechat zdát. Beránkovi totiž ta trpká zkušenost stačila a začal se chovat uvážlivěji. Už se nechodil napít vody bez dozoru. Dokud je ještě malý, je rád, že má někoho, kdo na něj dohlíží a radí mu. Však se taky vše postupně naučí, a až bude velký beran, poradí si se vším sám.

Pohádka ke čtení - Omalovánka Vlk a beránek
Omalovánka Vlk a beránek
4.8/5 - (53 votes)

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..