O líné Evuli

Panímáma Nováková měla dvě děti – syna Petra a dceru Evu, které nikdo z vesničanů neřekl jinak než Evule. Jak začala válka, Petr musel narukovat. Po měsíci padl hrdinně v boji. Panímámě Novákové zůstala jen dcera. Zatímco Petr ji ve všem pomohl, Evule celý den ležela v posteli a svou mámu jen sekýrovala, co jí má přinést a udělat. Tak to trvalo několik let. Všichni mládenci, kteří se u Nováků zastavili, nechtěli s Evulí mít nic do činění. Vždyť co by si počali s takovým lenochem. To platilo také o Matějovi, který se jí vždy líbil. Pak ale panímáma onemocněla a zakrátko zemřela. Evule se teď musela sama postarat o domácnost. To jí však moc nešlo, protože nic neuměla. Pomalu se učila štípat dříví, zatápět, vařit a další domácí práce. Po několika týdnech Evuli již vše dobře šlo – chaloupku měla vždy čistou a v poledne se linula vůně z dobrého oběda po celé vesnici. I jednou opět jel kolem Matěj. Zprvu nechtěl věřit svým očím, ale když jej Evule pozvala na oběd, neodmítl. Od té doby začal Matěj docházet častěji. Přesvědčil se, že Evule není taková, za jakou ji zprvu považoval. Netrvalo dlouho a požádal ji o ruku. Evule souhlasila a do měsíce byla svatba. Dnes ji nikdo neřekne jinak než Eva, mají pět dětí a vždy než Matěj přijde z práce domů je navařeno.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *