O Krakonošově kopci u Svatoňovic

Mezi vesnicí Batňovicemi a poutnickým místem Malými Svatoňovicemi u Úpice se vypíná z roviny v údolí rozlehlé neveliký vrch zvláštní podoby. Je podlouhlý, po stranách jak uhlazený, a jeho vršek je také podlouhlý, rovný jako stolní deska. Říkají mu „kopec Krakonošův“.

O tomto kopci si vypravují lidé tuto pověst:

Za dávných časů šel jednoho dne z Malých Svatoňovic mlynářský tovaryš Martin ke Kostelci, městečku nedaleko Svatoňovic.

Bylo asi sedm hodin, když přišel na vyvýšeninu, která se vypínala nad vesnicí Rtyní. Tam si sedl po lípu a odpočíval.

Co tak malou chvíli seděl, přišel k němu myslivec, kterému vousy sahaly od brady až po kolena. Zastavil se u tovaryše a ptal se, kam se ubírá. 

„Jdu si do světa hledat práci,“ odpověděl Martin.
„Že jdeš hledat práci? Tak to můžeš zůstat někde v okolních mlýnech!“
„Rád bych nabyl zkušeností v cizích krajinách,“ namítal tovaryš.
„A to je něco jiného, to tě nechci zdržovat,“ dodal myslivec. „Máš peníze na cestu?“
„Mnoho ne, mám tu několik dvacetníků.“
„Tedy by sis mohl snadno něco vydělat. Abys věděl, já jsem Krakonoš z blízkých hor. Dnes chci zasypat celé Malé Svatoňovice, ale musím to udělat brzy, protože pak už to nepůjde. Chceš se se mnou vsadit, že je zasypu dřív, než v Batňovicích zazvoní klekání?“
„Inu, rády bych se vsadil, ale jak jsem řekl – nemám mnoho peněz, a bez peněz jsou špatné sázky,“ namítal tovaryš Martin.
„Víš co,“ řekl Krakonoš, „uděláme to tak: když vyhraju já, půjdeš se mnou do mých krkonošských mlýnů za tovaryše na pět let. Vyhraješ-li ty, dám ti sto dukátů.“

Tovaryš se dlouho nerozmýšlel a sázku přijal.

Krakonoš se za malou chvíli dal do práce. Snesl ohromnou hromadu hlíny a kamení, stlačil vše dohromady, a když se začalo stmívat, vzal tu hromadu na záda. Velikými skoky se hnal k Svatoňovicům. Ale když byl mezi Batňovicemi a Svatoňovicemi, uhodili v Batňovicích na zvonek. Krakonoš pustil tu hromadu hlíny a kamení na zem a zvolal tak silně, až se to okolo po stráních rozléhalo: „Vyhráls!“

Martin, který stál na vyvýšenině nad Rtyní, to uslyšel a vedle něho cosi cinklo, jako by spadl pytlík peněz na zem. Ohlédl se a skutečně ležel u jeho nohou pytlík dukátů, které Krakonoš prohrál.

Tovaryš Martin vesele kráčel dál. Vrátil se ze světa a když časem ještě  pár peněz naspořil, koupil si doma mlýn, dobře žil a často na Krakonoše vzpomínal.

A místo, kde Krakonoš upustil hromadu hlíny a kamení, lidé znají jako Krakonošův kopec. 


Z říše Krakonošovy

Zdroj: GROSSMANOVÁ BRODSKÁ, Ludmila. Z říše Krakonošovy. 4. Praha: Šolc a Šimáček, 1930. ISBN neuvedeno.

A kde jsou Malé Svatoňovice? Podívejte na Google Mapy.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Nahoru