O bílé paní na pražském hradě

Kdysi dávno žila byla jedna bílá paní. A jak už to tak bývá, strašila na starém hradě uprostřed lesů. Jenomže potom přišli pánové z muzea a rozkázali hrad opravit. A bílá paní se najednou ocitla bez domova. Jenom s malým kufříkem v ruce, do kterého si zabalila svůj závoj, vyrazila do světa najít si nový domov. Tak přišla do Prahy. Hrad nemusela hledat dlouho. Stál totiž na kopci a byl moc dobře vidět ze všech stran. Bílá paní se zastavila na Karlově mostě a zírala na tu nádheru.

„Tam by se krásně strašilo,“ pomyslela si a vydala se k hradu.

Počkala, až bude večer, aby získala své strašidelné schopnosti, a pak prošla zdí dovnitř. Bylo tam teplo a krásně a bílé paní se tam zalíbilo. Rozhodla se, že tam zůstane.

Tehdy se otevřely dveře a do komnaty nakoukla hlava.

„Kdo jsi?“ zeptala se bílá paní.

„Jsem tajemník.“

Tajemník, napadlo bílou paní, ten musí být hodně tajemný. A možná taky hodně strašidelný.

„Odpusť, Tajemníku, nevěděla jsem, že už je tady obsazeno,“ řekla, „nebudu tě rušit u tajemničení.“

Poklonila se, vzala svůj kufřík a prošla zdí zpátky ven. Musela si najít jiný hrad, protože ten pražský už byl obsazený.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

komentáře 4

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *