Dvanáctihlavý drak

Byl jednou jeden chudý sedlák, který měl hodně dětí. Ve vesnici nezbyl jediný člověk, který by se mohl stát kmotrem jeho narozeného syna. Rozhodl se, že si sedne k cestě a kdo první projde, toho požádá, aby šel synáčkovi za kmotra.

Zanedlouho viděl po cestě přicházet starce v šedivém kabátě. Slušně ho poprosil a stařec neměl důvod ho odmítnout. Syna mu při křtu podržel. Byl rád, že se mohl stát kmotrem, a tak se rozhodl darovat mu krávu s telátkem. Telátko se narodilo ve stejný den jako sedlákův syn. Telátko mělo na čele zlatou hvězdu, patřilo jen chlapci a vyrůstalo s ním.

Když chlapec povyrostl, vyháněl telátko, z kterého už byl statný býček, den co den na pastvu. Býček ale nebyl jen tak obyčejný, uměl mluvit. Chlapec s ním chodíval každý den na stráň. Býček však nejedl obyčejnou trávu, proto řekl chlapci, aby si zatím odpočinul a on, že si najde pastvu sám. Rychle utíkal až na nebeskou louku, kde se napásl hvězdic. Když zašlo slunce, vrátil se k chlapci a probudil ho. Oba šli zase spokojeně domů.

Takhle to chodilo každý den do té doby, než bylo chlapci dvacet let. Pak mu býček řekl: „Posaď se mezi mé rohy a já tě odnesu ke králi. Vyžádej si od něho železný meč sedm loktů dlouhý a řekni mu, že chceš vysvobodit jeho dceru!“

Udělal vše, co býček řekl. Došel ke králi, požádal ho o meč a slíbil mu, že princeznu vysvobodí. Král moc nevěřil, že by opět spatřil svou dceru. Dvanáctihlavý drak ji unesl daleko od království a ještě nikdo až k němu nedošel. V cestě jim stálo velké pohoří, které ještě nikdy nikdo nezdolal, za ním se rozprostíralo daleké moře, jež nebylo možné přeplavat. Za ním stál velký hrad, jehož hradby byly obehnány vysokými plameny. A kdyby se někomu podařilo zdolat hory i moře, plameny by neprošel. Kdyby se to snad někomu podařilo, drak by ho stejně sežral.

Jenže hoch měl svého býčka. Posadil se mu znovu mezi rohy a mířili k horám. Než se ohlédli, byli přímo před nimi. Chlapec se chtěl vrátit. Nevěřil, že by mohli ohromné hory přejít. Býček ho sesadil na zem, obrátil se čelem k horám, rozeběhl se a obrovskými rohy vysokánské hory odstrčil z cesty. Mohli pokračovat v cestě.

Sotva se hoch usadil, byli u moře. „A co teď? Přes moře se nikdy nedostaneme!“ řekl chlapec.
Býček sklonil hlavu k vodě a celé moře vypil. Zůstala po něm jen suchá zem. Brzy dojeli až k Ohnivému hradu. Žár byl tak urputný, že chtěl hoch, aby býček zastavil. Ten však běžel dál až těsně před plameny a vyplivl na ně celé moře, které předtím vypil. Všechen oheň uhasil. Stoupal z nich tak mohutný dým, že pokryl celou oblohu temnými mraky.

Nejednou se z dýmu vynořil rozhněvaný drak a mířil přímo na chlapce. Býček mu ještě stihl říct, aby drakovi usekl mečem všech dvanáct hlav najednou. Hoch uchopil meč oběma rukama a když byl drak v jeho těsné blízkosti, rozpřáhl se a mečem švihl tak prudce a velkou silou, že mu všecky hlavy upadly.

Býček svůj úkol splnil zachránit chlapce, až bude nejhůř a jeho služba tím skončila. Otočil se a ubíhal na nebeskou louku. Chlapec vstoupil do hradu a po chvilce objevil princeznu. Odvedl ji do království, kde byl jejich příchod velmi radostný. Princezna krále objala a celé království mohlo slavit. Zanedlouho se konala i svatba.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Nahoru