Adventní pohádka 3. z 24
S čokoládovým adventním kalendářem to skřítek moc neuměl. A tak mu Andělka ukázala adventní věnec. Ten snad nesní.
Pokračovat ve čtení →Adventní věnec
Tisíc druhů vánočního cukroví
Bylo nebylo jednou jedno království. V tom království se všichni připravovali na Vánoce. O Vánocích měl být totiž v zámku velký ples, na kterém měli vybrat nevěstu pro mladého prince. Sluhové uklízeli a čistili, zahradníci zdobili a chudáci kuchaři… Ti vařili a pekli. Tedy hlavně pekli. Už deset dnů a deset nocí, protože jim královna přikázala upéct tisíc druhů vánočního cukroví.
Pokračovat ve čtení →Proč slavíme Vánoce
Adventní pohádka 2. z 24
Skřítek seděl na krabici a sledoval, jak Andělka vylouskla čokoládu z adventního kalendáře.
„Jé, na co to je?“ ptal se hned.
„To je adventní kalendář. Na každém okýnku je číslo dne a pod ním je schovaná čokoláda. To aby ti to čekání na Ježíška rychleji uteklo.“
Pokračovat ve čtení →Čtyři adventní dobré skutky
Paní učitelka dala svým žákům na začátku prosince úlohu. Jelikož má advent čtyři týdny, chce po nich, aby každý týden během adventu udělali jeden dobrý skutek. Před Vánocemi si žáci o dobrých skutcích, které během adventu udělali, povídali.
Pokračovat ve čtení →O Adamovi, který si chtěl změnit jméno
Adam byl velmi milý a hodný kluk. Se vším doma pomáhal, byl poslušný a nenáročný, nikdy se kvůli ničemu nezlobil. Jen jedna věc ho trápila. Jeho jméno. Adam měl totiž svátek 24. prosince, na Vánoce, a tehdy se slavily Vánoce, a ne jeho svátek. Neměl dort ani dárky, ani žádnou oslavu, ba dokonce si na něj nikdo ani nevzpomněl. Rozhodl se proto, že si změní jméno.
Pokračovat ve čtení →Andělka a vánoční skřítek
Byl začátek prosince, když Andělka pomáhala mamince a tatínkovi s úklidem. Takový vánoční úklid není jen tak. To se musí posbírat hračky, vyšťourat lego zpod skříní, pěkně zamést a umýt okna – to aby se Ježíšek nepolekal, jak říkávala maminka. Tatínek na to vždy odpovídal, že se Ježíšek přece narodil ve chlévě, ale maminku neobměkčil a musel uklízet také.
Pokračovat ve čtení →Letadlo, co myslelo jen na sebe
Uprostřed velkoměsta bylo obrovské letiště. Parkovala tam velká i malá letadla. Menší létala na vyhlídkové a poznávací výlety, větší odnášela mnoho lidí na dovolené a létala do vzdálených zemí. Mezi velkými letadly se ale našlo jedno, které bylo nešťastné.
Pokračovat ve čtení →O Palečkovi
Žili byli manželé, kteří se měli moc rádi a vždy spolu dobře vycházeli. Jen jedna věc je trápila – že zatím neměli žádné děti, i když si nějakého potomka tolik přáli. Jednoho dne se konečně i na ně štěstí usmálo a narodil se jim chlapeček. Malinkatý jako prst byl, a tak ho pojmenovali Paleček.
Pokračovat ve čtení →Rychlík je hrdina
Milé děti, vzpomínáte si na příběh o letadélku Rychlíkovi? Letadélko bylo sice maličké, ale toužilo po tom, aby jednoho dne mohlo letět vysoko v oblacích jako velká letadla. Když si tak letělo oblohou, na křídle mu přistála malá vlaštovka jménem Mimi.
Pokračovat ve čtení →Letadélko Rychlík zachraňuje
Milé děti, jak už všichni víme, v pohádkách je možné všechno. Všechno, co nám jen naše fantazie dovolí. V pohádkách najdeme čarodějnice, velké příšery či létající draky, narazíme i na mluvící auta či letadla. A dnes si povyprávíme příběh o jednom zvědavém letadélku, které zažilo dobrodružství jako žádné jiné. Letadlo jménem Rychlík nebylo nijak velké ani hlasité jako dopravní letadla.
Pokračovat ve čtení →Stonožka Jožka
Byla jednou jedna stonožka Jožka. Tato malinká stonožka žila na krásné louce pod velkým stromem, kde si z plátků květin vytvořila malý domek. A víte, proč se stonožce říká stonožka? No přece proto, že má spoustu malých nožiček, některé jich mají dokonce i sto!
Pokračovat ve čtení →Jak víla Jasněnka pomohla Janičce
V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže právě teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce držela vodítko pro svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na dům a tvářili se posmutněle.
Pokračovat ve čtení →Šípková Růženka
Už je tomu dávno, co v jednom předalekém království vládl král se svou paní. Panovali moudře, lid je měl rád. Královskému páru se však stále nedařilo počít miminko.
Pokračovat ve čtení →Vrána a džbán
Byl horký letní den. Vrána létala po kraji, vracela se zrovna domů, a bylo jí velké vedro. Do jejího černého peří se opíralo polední slunce a vrána brzy dostala žízeň. Hledala vodu, ale nikde nic nezahlédla. Během dlouhého úmorného léta bylo všude vody málo. Až tu náhle se něco zablýskalo. Že by voda?
Pokračovat ve čtení →Babiččin příběh
„Milé moje děti, teď vám povím jeden kouzelný příběh,“ řekla babička, posadila se u doutnajícího krbu a sledovala nedočkavé tvářičky svých vnoučat Marušky a Kubíka vykukující zpoza huňaté deky.
Pokračovat ve čtení →