Jak se ryba Šklíba a had Pat stali nerozlučnými kamarády

Zajisté jste již vyslechli spousty nejrůznějších pohádek, avšak už jste někdy slyšeli pohádku, jenž se odehrávala v tom nejhlubším mořském příkopu na světě? Tam dole, kde si všichni myslí, ze žádný život není? Opak je pravdou.

Žijí tam miliony pestře zbarvených rybiček, želv, mořských hadů či korálů. V neposlední řadě zde ale žije také ryba Šklíba a had Pat. A za jaké situace se vlastně poznali a proč se z nich stali nerozluční přátelé? To se dozvíte na dalších řádcích.

Ošklivé veliké rybí tělo světlehnědé barvy, oškubané ploutve a především křivé a ohnuté zuby čouhající ven z kulatých rybích úst. Takhle nějak vypadala ryba Šklíba.

Právě v jedné ze svých poničených ploutví nosívala Šklíba malé světýlko. To jí vždy pomáhalo s lovem maličkých rybek k jídlu. Rybky mají totiž rády světlo, a proto za ním vždy s chutí vyrazily. Netušily však, že je to past! Jakmile rybky hbitě dopluly ke světýlku, Šklíba neváhala, otevřela pusu a jakmile byly rybky vevnitř – cvak! Šklíba pusu zavřela a už ani jednu z rybek nepustila ven.

Avšak jednoho dne, kdy Šklíba ve spánku – po náročném dni, narazila do obrovského kamene, se jí zkřivily zuby natolik, že nebylo v jejích silách ústa dokonale zavřít. Zkrátka jí z úst všechny rybky ihned uplavaly, protože Šklíba už neuměla pusu zavřít jako dřív. Trvalo to již týden, co trpěla hlady. Měla velké obavy, co s ní bude.

Když jednoho dne přemýšlela o svém osudu, opět do něčeho vrazila. Tedy spíš do někoho. Byl to tvor slizký, dlouhý a hubený. „Já jsem mořský had Pat,“ představil se ten sražený tvoreček. Stejně jako ryba Šklíba, ani on té krásy příliš nepobral. Vyjma svého vzhledu však měli ještě jednu společnou věc – oba trpěli velkým hladem.

Had Pat totiž neměl funkční světýlko. Z ničehož nic v něm zapraskalo a přestalo svítit. Naopak od Šklíby měl však ústa plná malých a zároveň ostrých zoubků

„Ty máš zuby a já mám světlo!“ Vykřikla Šklíba a samým štěstím se jí rozzářily oči.

Šklíba a Pat se spolu vydali na svůj první společný lov a těšili se, že je již nebude trápit každodenní kručení v bříšku.

Dokonale se doplňovali. Šklíba vždy pyšně plavala před Patem držíc v oškubané ploutvi svítící světýlko. A Pat? Byl to hbitý mořský had. Jakmile spatřil hejno ryb, jenž se ženou za světlem, mrštně připlaval a uvěznil je v ústech.

Přátelství Šklíby a Pata bylo tak pevné, že vydrželo až dodnes.

4.3/5 - (17 votes)

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..