Vodník (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Na topole nad jezerem seděl vodník podvečerem: „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.
Na topole nad jezerem seděl vodník podvečerem: „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.
Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly.
U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!
Měla babka čtyry jabka a dědoušek jen dvě: Dej mně, babko, jedno jabko, budeme mít stejně.
Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám.
Hej, ovečky, nesyty, kam jste se to zatoulaly? Že vy smíte do žita, koho jste se ptaly, koho a kterého hospodáře řádného?
V letní noci, při měsíčku žáby hrají na honičku.
Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil hromádku. Povídám, povídám druhou, že teče voda struhou. Povídám, povídám třetí, že spaly na peci děti; Když se hezky...
Přidejte se k nám na facebooku! Lajkujte, sdílejte! Čím víc bude Pohádkozem známá, tím více pohádek tu bude! 🙂
Žil – byl jeden chudý uhlíř, který měl se svojí ženou velmi nemocné dítě, a to ho velice trápilo. Celá jeho rodina neměla dostatek jídla a trpěl...
Byl chladný zimní večer, kdy stařičký Mikuláš seděl u svého vyhřátého krbu a sledoval, jak venku poletují bělostné vločky. Také vzpomínal na časy, kdy...