Na jedné zahradě pracoval pečlivý zahradník. Všechny záhony pravidelně zaléval, plevel vytrhával, a kam oko pohlédlo, tam se zelenala tráva a kvetly barevné květiny. Přesto se stalo, že tu zelenina začala být nespokojená.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna velká parní lokomotiva, krásná, že se její černo červená barva na slunci jen leskla. Vozila s sebou uhlák a čtyři zlobivé vagónky. Ta mašinka byla moc hodná a vždycky svou trasu po kolejích ujela včas a bez nehody.
Pokračovat ve čtení →
Pan Holoubek žil v malém domečku sám. A bylo mu samotnému smutno. Proto si řekl, že si pořídí kamaráda. Nějakého, který by s ním mohl chodit i ven na procházku. I šel se podívat do obchodu, kde prodávali domácí mazlíčky.
Pokračovat ve čtení →
Město Strašidrno ještě pokrývala vrstva sněhu, který pomalu odtával, jak pomaloučku natahovalo své prstíčky jaro a vyhánělo studenou zimu pryč za kopce. To ráno sníh ale vypadal jinak. Když se zubatá strašidla ráno probudila, místo bílé peřiny viděla oranžový špinavý sníh. A protože strašidla jsou zvyklá strašit lidi a ne sebe, hrozně se toho polekala.
Pokračovat ve čtení →
V jedné daleké zemi žil kdysi dávno jeden moudrý král. Byl spravedlivý a moudře vládl celé své zemi. Tenhle král měl nádherný hrad. Stál u křišťálového jezera a byl postavený ze skla.
Pokračovat ve čtení →
Dnes byl svátek První máj. Stejně jako u lidí i u strašidel byl tento den státní svátek. Bubík měl od rána jen jedinou starost.
Pokračovat ve čtení →
Ve Strašidrně byl krásný den. Jaro už klepalo na dveře a kytičky rozkvétaly. Objevily se už bíle kvetoucí strašenky i bubule a probudily se mouchy. To je dobrá zpráva pro všechna zubatá strašidla, protože se z nich dá připravit úžasný a moc dobrý mouchčník.
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka mají také ráda jaro. No a Velikonoce jak by smet. Každé z pěti zvířátek dostalo od velikonočního zajíčka vajíčko. A protože si zvířátka hrají stejně ráda jako děti, rozhodla se, že budou s vajíčky hrát hru.
Pokračovat ve čtení →
Přišlo pondělí. A to se vstává brzy. Ve Strašidrně totiž jako první chodí na koledu strejda Vodnický. A kdo se dlouho vyvaluje v posteli, toho v ní polije studenou vodou. Proto jsou všichni už od prvního ptačího cvrlikání vzhůru.
Pokračovat ve čtení →
Váša se rozhodl, že letos na Velikonoce už půjde na koledu sám. Je už přece velký kluk. Vždyť už dosáhne na kliku! Tatínek mu pomohl uplést pomlázku. Na Bílou sobotu, to je sobota před velikonočním pondělím, kdy se chodí koledovat, si uvázal na pomlázku bílou mašličku. Ostatní barevné mašličky si totiž vykoleduje. Tak to vyprávěla babička.
Pokračovat ve čtení →
Bubík se konečně dočkal. V kostele se dnes slavilo. Ale do nějaké párty s konfetami, jakou si představoval on, to mělo daleko. Přesto tam za celý týden bylo nejveseleji. Lidé tam chodili s jídlem, mazanci, beránky a perníčky a nechávali si všechny ty dobroty od pana faráře posvětit.
Pokračovat ve čtení →
V neděli se šlo na návštěvu k babičce a dědečkovi. Vojtík už se těšil. Byl tolik zvědavý, co znamenají ty barvy.
Pokračovat ve čtení →
Přišel nový den. Bubík se Zubomilou přinesli slepičce naklíčené obilí. Rozbili vajíčka, ze kterých rostlo jako vlasy, aby si slepička mohla sezobat i skořápky. Stáli i se zajíčkem před kurníkem a koukali se, jak si slepička pochutnává.
Pokračovat ve čtení →
Velikonoce jsou zase o den blíž, myslil si Vojtík a spěchal k dědečkovi. Našel ho v zahradě, jak třese jabloní.
Pokračovat ve čtení →
Bubík se Zubomilou se sešli se zajíčkem u kurníku v lese.
„Dnes půjdeme hledat poklady,“ povídal zajíček. „Na Velký pátek se říká, že se otevírají hory a vydávají svůj poklad. Třeba najdeme něco, co potěší naši slepičku.“
„Dobře, tak nás veď,“ souhlasila Zubomila.
Pokračovat ve čtení →