V jednom městě se toulal malý psíček. Patřil k plemeni mops, takže byl takový malý, baculatý, měl krátké nožičky, silné tělíčko, krátký čumáček a velké kulaté oči. Neměl žádné jméno, protože nikomu nepatřil. A nikdo ho ani nechtěl. Toulal se městem sám.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Byl takový ten krásný, vlahý večer, kdy plížáci vylézají ze svých doupat a slídí po prstech čouhajících zpod peřin. I já s Píhatem jsme dostali chuť nějaké prstíčky poškádlit. Děti už se nás nebály, tak jsme zabrousili jinam. Navíc když vzbudíte děti, ty obvykle pláčou a mně je jich líto. Zato když vzbudíte dospělé, ti tak pěkně křičí a nadávají a to je strašná legrace.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Příroda se na podzim chystá ke spánku. Strašidla ve Strašidrně sklízí úrodu ze zahrádek a hrabou listí, které spadalo ze stromů. Dělají z něj u cest hromady, do kterých se schovávají, a když jde okolo nějaký člověk, vybafnou na něj.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Zatímco na Halloween si strašidla užívají volného pohybu mezi lidmi, na Dušičky žádné slušné strašidlo nestraší. Proč? No protože hřbitovy, což jsou za běžných okolností strašidelná místa, jsou ten den plné lidí.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Halloween mají všechna strašidla ráda. V noci z posledního říjnového dne na první listopadový den mohou totiž strašidla chodit mezi lidi, aniž by se musela bát, že je lidé poznají. A nemusí si na to ani šít převleky jako lidé. I když Bubík se Zubomilou si tentokrát převlek obstarali.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Dneska večer můj bratr Píhat strašil u pana Karlíčka, a já, Milín, neměl co dělat. A tak jsem si řekl, že se půjdu podívat, jak to vypadá před domem. Dneska celý den lilo. Slyšel jsem děti, jak si povídají o tom, jaké skvělé louže venku po dešti jsou a jak je báječné v nich dupat a skákat. To musím taky vyzkoušet!
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Stela. Žila s maminkou a tatínkem v krásném bytě na kraji města. Jenže ten jejich byt zas tak krásný nebyl. Stela měla totiž jednu špatnou vlastnost. Nechtěla po sobě nic uklízet. A co hůř, byla hrozně nepořádná.
Pokračovat ve čtení →
To se jednou v noci, když všechno spalo, sešla parta pěti skřítků. Nebyli to obyčejní skřítci, ale takoví ti malí, co pořád jen tropí lumpárny. Dneska v noci se obzvlášť nudili, a tak uspořádali soutěž. Kdo vymyslí tu největší lumpárnu, ten vyhraje.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Dneska večer můj bratr Píhat strašil u pana Karlíčka, a já, Milín, neměl co dělat. A tak jsem si řekl, že se půjdu podívat, jak to vypadá před domem. Dneska celý den lilo. Slyšel jsem děti, jak si povídají o tom, jaké skvělé louže venku po dešti jsou a jak je báječné v nich dupat a skákat. To musím taky vyzkoušet!
Pokračovat ve čtení →
V jedné vesnici byl statek, který hlídalo šest psů. A tihle psi každý rok pořádali soutěž v přeskakování překážek, běhání a dalších psích dovednostech. Soutěž vždycky vyhrál Trhač, veliký rotvajler. Jeho menší kamarád, bígl Billy, snil o tom, že tuhle soutěž jednou také vyhraje. A co kdyby to bylo právě teď? Jen jestli je dost vytrénovaný, napadlo ho. Zítra má být psí soutěž. Tak co kdyby šel ještě trénovat na zahradu?
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna princezna, jmenovala se Světlana, a ta se ráda zkrášlovala, aby se všem líbila. Měla krásné šaty, krásné náušnice, krásnou korunku, ale ze všeho nejkrásnější byly její barevné korálky, které nosila na krku.
Pokračovat ve čtení →
Žily byly jednou tři sestry. Ta nejstarší se jmenovala Rózinka a nenáviděla květiny. Dokonce tolik, že nechtěla ani chodit ven z chalupy. Ale moc jí to nepomohlo, protože její druhá sestra Květa květiny milovala a nosila si je v kořenáčích i domů. Róza se na ně nemohla ani podívat, jak se jí hnusily, ale Květa si jich nanosila v květináčích a truhlících domů tolik, že bylo zcela nemožné se pohledu na ně vyhnout.
Pokračovat ve čtení →
V jedné pohádkové zemi zrovna nebyl žádný čaroděj dost zlý na to, aby se mu chtělo unášet a zaklínat princezny, a ani žádný drak tak hladový, aby chtěl žrát princezny a rytíře. Všechny čarodějnice tu byly na čarování moc líné. A tak v tom království byla strašná nuda. I vymyslel jednou král pro své poddané trochu zábavy.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žila malá šedivá myška. Ta myška měla moc ráda barvy, líbily se jí květiny, ale nejvíc se jí líbili ptáčci. Nejradši měla červenky. Ty měly tak krásně červené peří. Myška jim ho tolik záviděla. Ona sama byla jenom šedá a to je taková obyčejná barva. Moc si přála mít také tak červený kožíšek jako červenky pírka.
Pokračovat ve čtení →
Na statku byl v noci hrozný vítr. Rek, pes ze statku, ráno obcházel všechna zvířátka a kontroloval, jestli jim velký vítr neponičil domečky. Jeho první cesta vedla za prasátky.
„Ahoj, prasátka, to byl v noci velký vítr. Neponičilo vám to chlívek?“ ptal se Rek.
Pokračovat ve čtení →