Král Lávra a jeho tajemství

Na druhém konci moře se nacházela rozlehlá země, v níž panoval král, který se jmenoval Lávra. Tento král nebyl jen tak obyčejným králem. Měl totiž oslí uši, avšak o tom nikdo z jeho poddaných nevěděl. Král se totiž za své šedé dlouhé uši velice styděl. Myslel si, že by ho právě kvůli nim nikdo neměl rád. Králi již několik let rostly vlasy, avšak jednou už je měl tak dlouhé, že nastal nejvyšší čas pro hledání holiče.

Pokračovat ve čtení →

O hladovém pavoučku Edovi

Jednou se mi zdál škaredý sen o tom, jak jsem se chytla do pavučiny a nemohla jsem se z ní dostat ven. Od té doby se jich bojím. V přírodě mi tak moc nevadí, tam se jim vyhnu. Horší je to na dětském hřišti. Pokaždé nějakou objevím na skluzavce, houpačce nebo v dřevěném domečku. Co kdybych se do nich chytla jako v tom snu? Brr.

Pokračovat ve čtení →

Jak se včelka Mája učila létat

Na jedné z mnoha a mnoha rozkvetlých lučních pastvin stál pod stromem velký úl, ve kterém žila včelí královna společně s ostatními – dělnicemi a trubci. Této královně se uprostřed jednoho jarního dne narodila dcera, jenž pojmenovala jménem „Mája“. Mája byla malá neposedná včelka a často se vídala se svým kamarádem Vilíkem, který byl také včela.

Pokračovat ve čtení →

O Toníkovi, Hajánkovi a kočičkách z peřiny

povidani-male-maji

Jmenuju se Maruška, Mája a někdy jsem taky princezna Marie. Už dávno nejsem mimino, ale nejsem ani velká holka. Maminka říká, že jsem vrně – to je velké mrně. Teprve poznávám svět a u toho zažívám různé příhody. Víte co? Budu vám je vyprávět. Začnu příběhem o mých dvou nerozlučných kamarádech plyšácích, králíčku Toníkovi a muchláčku Hajánkovi.

Pokračovat ve čtení →

Jak Brouček pomáhal Berušce

Brouček se šel koupat. Ale ne do potoka. Dole na palouku byla vysoká tráva a rosa na ní jako granáty. Brouček se rozběhl a hop do trávy a jak byl dlouhý a široký, házel sebou, až se tráva prohýbala. Pak vylezl, rozběhl se a zas hop do rosy, až to kolem stříkalo. A když se už dost vykoupal, vyskočil si na větvičku, rosu ze sebe setřepal a frr rovnou čarou pod dub ke kmotřičce.

Pokračovat ve čtení →

Vítejte u Broučka v chaloupce pod jalovcem

Slunko bylo u samého západu, a svatojanští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu, tam se to pěkněji spalo, lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všecky nožičky do povětří a počal se houpat: houp, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi trochu moc rozhouplo, houpy, houp a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo.

Pokračovat ve čtení →

O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburka

Jak-psali-devcatum-do-Nymburka

Bylo to zrovna tak někdy v lednu, leželi pejsek s kočičkou každý ve své postýlce a povídali si o zimě.

„Nějak se mně ani nechce z té teplé postele ven,“ povídá pejsek, „já mám zimu rád, zvlášť když je takhle dost sněhu, ale nesmí být ta zima tuze moc veliká. Já nevím, jestli se ti to také někdy stane, ale když mně vleze sníh mezi prsty a já ho mám potom plné tlapičky, to je tuze nepříjemné. To ti tak tuze zebe“.

„To já znám,“ řekla kočička, „to je tuze nepříjemné. Ale teďka mám nožičky tak pěkně zahřáté, horké, div že se mně z nich nekouří. Ono je v posteli tak pěkně, když je zima, že se mně ani vstávat nechce.“

Pokračovat ve čtení →